Byl slovenský voják působící v exilové československé armádě, který byl účastníkem operace Antropoid - atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Vyučil se kovářem a v letech 1934-1937 sloužil jako poddůstojník-četař v Košicích. Do května 1939 pracoval jako dělník ve vojenské technické továrně v Žilině a jako skladník v jejích skladech na Skalce u Trenčína.

Zapojil se do ilegálního protifašistického odboje. V roce 1939 odešel přes Polsko do emigrace. Bojoval ve Francii, později v Anglii absolvoval výsadkářský výcvik.

Po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 se zastupujícím říšským protektorem v zemi stal Reinhard Heydrich. Úřad převzal s úlohou bezpodmínečně pacifikovat české země v zájmu klidného zázemí a nerušené výroby pro frontu. Nastolil režim krutého pronásledování odbojového hnutí.


Československá vláda v Londýně podporovala domácí odboj a vypracovala plán atentátu na Heydricha. Podporu domácímu odboji měly poskytnout skupiny parašutistů, vyškolených v Anglii a postupně vysazovaných na různých místech okupovaných Čech. V prosinci 1941 vysadili nedaleko Prahy československé výsadkáře, rotmistra Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše s úkolem provést atentát.

Zrealizovali ho 27. května 1942 v Praze. Jozef Gabčík vstoupil se samopalem do vozovky před Heydrichovo auto a vystřelil. Jelikož mu selhala zbraň, Jan Kubiš na auto hodil připravenou bombu. Nacisté jako reakci na atentát rozpoutali teror, vypálili obce Lidice a Ležáky a zmařili desítky nevinných životů.

Jozef Gabčík a Jan Kubiš se po atentátu ukrývali s dalšími pěti výsadkáři v podzemí pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje na Resslově ulici v Praze. Po prozrazení úkrytu se všichni zoufale bránili, nakonec všichni zemřeli. Jozef Gabčík se zastřelil posledním nábojem 18. června 1942. Jeho ostatky spolu s těly spolubojovníků hodili nacisté do bezejmenného hrobu na pražském hřbitově v Ďáblicích.

Po osvobození byl Jozef Gabčík jmenován do hodnosti kapitána in memoriam. Roku 1948 pojmenovali podle něj nevelkou obec "Bos" na jižním Slovensku.