Byl syn francouzského císaře Napoleona Bonaparte a rakouské arcivévodkyně Marie Luisy Habsbursko-Lotrinské, římský král.

Jako legitimní potomek císaře Napoleona byl jeho následníkem jako císařský princ. Kromě toho nesl už v kolébce titul "Jeho veličenstvo římský král". O tři roky později říše jeho otce padla. Napoleon se chtěl vzdát trůnu ve prospěch svého syna, spojenecké síly mu však tuto možnost, na naléhání ruského cara Alexandra I., zamítli.

29. března 1814 malý princ v doprovodu své matky, císařovny Marie Luisy, opustil palác Tuileries. Jejich první zastávka byl zámek Rambouillet, a pak v obavách před postupujícími nepřátelskými vojsky pokračovali k zámku Blois. 13. dubna Marie Lujza a tříletý princ byli zpět v Rambouillet. Setkali se tam s otcem císařovny, rakouským císařem Františkem II. Dne 23. dubna, v doprovodu rakouského pluku, matka a syn opustili Rambouillet ve Francii a byli přesunuti do exilu v císařské Vídni.

V roce 1815, po porážce u Waterloo, Napoleon znovu odstupoval ve prospěch svého syna, kterého neviděl odkdy ho mocnosti uvrhli do vyhnanství na ostrově Elba.

Princ v té době už žil ve Vídni a všemožnými způsoby se z něj snažili udělat pravého Rakušana. Oslovovali ho "Franz" (podle vzoru starého otce císaře Františka II). Později v roce 1818 mu byl udělen titul vévody zákupského.

Na celém císařském dvoře mu byla nejblíže mladá princezna Žofie Bavorská (matka pozdějšího císaře Františka Josefa). Zbytek dvora si ho víceméně držel od těla, jak nepříjemné dědictví. Celý život prožil spíše o samotě, kterou mu podle možnosti zmírňoval jeho jediný přítel, poručík Prokesch von Osten.

Římský král, francouzský císařský princ, rakouský arcivévoda, vévoda z Reichstadtu zemřel v mladém věku na tuberkulózu v zámku Schönbrunn ve Vídni dne 22. července 1832.