Schliemann se narodil v Meklenbursku ve vesničce Neu-Bukowa jako syn pastora. Spolu s devíti sourozenci získal od otce klasické vzdělání. Namísto vyučování z knih však otec vyprávěl dětem příběhy. Mladý Heinrich si nejvíce oblíbil převyprávěné Homérovu Iliadu a Odysea. "Celá moje práce byla ovlivněna těmito dojmy z nejútlejšího dětství," řekl. Materiální podmínky ke studiu neměl, otcovy sklony k alkoholu ho donutily pracovat a o Tróji jen snít. I když se svěřil někomu se svými představami, každý se mu vysmál. V nejlepším případě mu řekli, že nemá ani vzdělání, ani peníze na takový velký archeologický projekt. Druhým závažným argumentem bylo, že příběhy z Homérových eposů Iliady a Odysey se pokládali jen za legendy. Žádný odborník na literaturu, na historii a zejména na archeologii v těch dobách nevěřil, že Trója opravdu existovala.

Většina lidí pokládala Schliemanna za fantasty, ne-li přímo za blázna. Jeho vytrvalost a neústupnost byla však obdivuhodná. Nejdříve chtěl odejít do Ameriky, protože jedině tam se podle svých slov mohl stát milionářem. Pracoval jako uklízeč kajut na lodi v Amsterdamu. Loď však ztroskotala, a proto se zaměstnal jako poslíček a začal studovat jazyky. Jak samouk se v amsterdamských hospodách a kostelích naučil po holandsky, portugalsky, francouzsky, anglicky a italsky. Dokonce i rusky, což mu umožnilo cestu do Petrohradu, kde se stal obchodníkem. Pomalu zbohatl, pak však musel hledat ztraceného bratra v Americe. Jeho bankéřský talent mu pomohl získat další kapitál a do Ruska se vrátil jako opravdu bohatý muž. Vydělal na dodávkách armádě během krymské války, obchodoval i s Anglií a Německem. V roce 1858 se definitivně vzdal podnikání a znovu se vrátil ke svému dětskému plánu. "Nikdy jsem nepřestal myslet na Tróju." Jako zralý muž začal studovat archeologii a získal doktorský titul. Nikdo ho už nemohl nazývat diletantem. "Konečně bylo možné, abych uskutečnil svůj sen."Roku 1870 připlul do Cařihradu a vypravil se putovat za Homerem. Tehdy už ovládal kromě starořečtiny, v níž napsal svou doktorskou práci, i běžnou řečtinu. Najít Hisarlik, kopec, o kterém si myslel, že by pod ním mohlo ležet legendární město, mu pomohl teplý pramen, který Homér ve svém eposu vzpomíná. Celý rok mu trvalo, než pomocí úplatků tureckým úřadům zajistil povolení, aby mohl začít kopat. "Dnes 11. října 1871 o 12. hodině se začaly vykopávky," zapsal si. 100 dělníků nepříliš citlivě kopalo a hledalo legendární město. Nakonec objevil nejen Tróju i se stopami obležení, ale ve městě, které podle Homéra Řekové vyrabovali. Svou krásnou, mladou řeckou manželku Sofii ozdobil "diadémem Heleny". Manželství se Sofií, která mu jako téměř jediná věřila, je příběhem pro velkou romantickou epopej. Všude ho provázela a celý život, i po jeho smrti, zasvětila kromě výchovy jejich dětí propagaci jeho objevů a knih. Schliemann své objevy zpracoval v díle Ilios. Vyšlo v roce 1881 a mělo 800 stran a 1170 kreseb. Prozkoumal ještě Mykény a našel sídlo krále Agamemnona a jeho posmrtnou zlatou masku. Spory, zda maska ​​skutečně patřila králi, který sjednotil Řeků v boji proti Tróji, se řeší ještě dnes. Pochybnosti a diskuse jsou i o pravosti Tróje. Vědecká skepse však nepřekryje Schliemannovo práci a nadšení, kterým pomohl archeologii při vzácných nálezech. Heinrich Schliemann zemřel na vyčerpání z práce při návštěvě Pompejí. Pohřben je jako národní hrdina v Aténách.