Narodil se v rozvrácené aristokratické rodině, která byla spřízněná s rodem Stuartovců, jako syn Johna Byrona a Catherine Gordonové. Vyrůstal ve skotském přístavu Aberdeen, kam se jeho matka přestěhovala krátce po jeho narození. Rodiče nežili spolu a jeho otec zemřel, když měl jen tři roky, přičemž je zanechal zcela bez prostředků. Hysterická matka ho zahrnovala střídavě projevy přehnané lásky a divoké zuřivosti, a tak díky tomu z něj pomalu začal vyrůstat samotář. Byl od narození postižen a kulhal, jeho velkou vášní se staly knihy. Miloval cestopisy a historické knihy. Jeho chůva ho seznámila se všemi tradičními skotskými pohádkami a legendami. Jako desetiletý zdědil po bezdětném strýci velký majetek a titul lorda. Odešel na své panství Newstead v Nottinghamu a odtud odešel do školy v Harrow, kde vynikal nad svými vrstevníky sportovními výsledky i duševně. Tam našel svou první lásku - Mary Chaworthovou, která však jeho city neopětovala. Později odešel na univerzitu v Cambridge studovat politické právo, a zde našel i přátele na celý život, jakými byly John Cam Hobhouse, C. B. Davies a C. S. Matthews.

Už ve druhém ročníku začal Byron vydávat své první básnické pokusy pod názvem Hours of Idleness (Hodiny nečinnosti). Sbírka měla mezi jeho přáteli a mezi studenty velký úspěch, přestože později vyšla v Edinburghu zdrcující kritika, která ho velmi rozzlobila. Reakcí na ni je jeho satira Angličtí bastardi a skotští recenzenti, v níž ostře a nespravedlivě kritizoval všechny významné anglické i skotské básníky (Robert Southey, William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge), za což se jim později omluvil.

Byronova poezie se vyznačuje revolučním duchem, odráží silné citové zážitky, soustřeďuje se na vnitřní svět hrdiny trpícího hlubokou melancholií. Byronův hrdina pohrdá konvenční morálkou, obhajuje spravedlnost a je mstitelem bezpráví. Touha jeho hrdinů po svobodném vývoji člověka, touha uprchnout a zároveň i odhodlání zúčastnit se národních bojů je pro něj charakteristická stejně jako Bouřliváctví, krajní individualismus, boj za svobodu národů, titanizmus (hrdina se cítí silný nést odpovědnost za přeměnu společnosti). Romantický hrdina je pro autora prostředkem k vyjádření vlastních názorů a pocitů. Autor se se svým hrdinou otevřeně ztotožňuje. Dílo se tak stává romantickou sebevýpovedí spisovatele. I při zobrazování hrdinů se zaměřoval na vykreslování jejich duševních stavů. Jazyk literárního díla obsahuje prvky hovorové řeči, neboť do literatury byly uváděny postavy z nižších společenských vrstev. Pokoušel se probudit národní povědomí, proto často vycházel z minulosti národa. Bohatý pramen podnětů nacházel spolu s romantiky v lidové slovesnosti. Je tvůrcem básnické povídky, která kromě děje obsahuje vlastní úvahy a básníkovy city. Její vliv se projevil ve slovanské literatuře (u nás je to např. Janko Král, Ján Botto, v české literatuře např. Karel Hynek Mácha).