více >>

„Všechno se mi rozházelo a bylo vzhůru nohama, jak když dojde k výbuchu. Teď už snad žádné nebezpečí a hrůzy nehrozí…“

…prozrazuje Lucie Bílá v titulním rozhovoru Story o čtyřech nejhorších měsících svého života. Co se jí přihodilo, se dočtete ve Story číslo 18. V jejím životě jsou ovšem vždy i věci krásné, spojené třeba s rodičovstvím.

„Syn Filip mě neskutečně potěšil nejen tím, že dochodil školu, ale hlavně proto, že za mnou přišlo pár rodičů a děkovali mi za něj. Jeden tatínek mi říkal, že jeho syn přišel do školy později, ale Filip mu vždy jistil záda a pomohl se mu vyrovnat s novým prostředím a že ho vždy podpořil. Jiná maminka mi zase říkala, že je to velmi skromnej kluk a že můžu být pyšná na to, jak je vychovanej. To se každé mámě hezky poslouchá.“