Jméno jejího zesnulého manžela a bývalého prezidenta Václava Havla je dodnes skloňované ve všech pádech a dovolávají se ho veřejně nejen lidé z uměleckých kruhů.

„Je pro mě zklamáním, že naše společnost nevygenerovala lídra, za kterým by celý národ stál,“ bilancuje v našem rozhovoru aktuální situaci. Přesto má naše bývalá první dáma v plánu myslet v novém roce spíše více na sebe a na své vlastní zájmy. „Celý život jsem se o někoho starala. Sebe jsem dávala na poslední místo,“ vysvětluje paní Dagmar, která už je také dvojnásobnou babičkou, proto je nasnadě, že si chce svých vnuček užít.

Má to dnešní generace umělců v něčem těžší nebo lehčí díky sociálním sítím a internetu obecně? Jste člověk, který internet a potažmo sociální sítě využívá?
Sociální sítě jistě pomáhají k různým rychlým pracovním komunikacím. Já je neužívám. Pracovní texty diktuji mým spolupracovníkům v Nadaci, soukromé listy píši zásadně sama inkoustem na ručním papíře a ráda. Také Facebook mi spravují lidé v Nadaci a já tam píši osobně pouze tehdy, když chci opravdu něco sdělit svým fanouškům, nebo za něco poděkovat. Média často, a u mě obzvlášť, ráda zkreslila mé výroky nebo mě využila jako jakési ,,beranidlo“, a to už nedovolím. Mně vadí i e-mail, nechci ho potřebovat. Utrácí život, čas, setkávání, povídání z očí do očí. Sdílení energie toho druhého. Esemesky mně sice vadí méně, ale přesto se cítím svobodněji, když na nějakou dobu telefon vypnu. Pravda, někdo se vzteká, ale to je jeho problém. Svůj mobil považuji za prostředek, který má pomáhat ke komunikaci především mně.

Jak jste oslavila letošní Vánoce? Dodržujete nějaké tradice?
Ráda dekoruji dům, ráda si vyrábím své vlastní ozdoby, kreslím na polínka, jakákoli tvorba mě uspokojuje a baví. Zdobím vánoční stromeček, zapaluji vonné svíčky, připravuji štědrovečerní salát a s vnučkami pečeme vánoční cukroví. Pouštím si Rybovu Českou mši vánoční, kterou už od dob studií umím zpaměti. Zkouším na Štědrý den nejíst maso, nejíst vůbec, málokdy se to povede. Možná proto jsem nikdy neviděla zlaté prasátko. Chodím často do kostela, nejen se podívat na betlém, ale usebrat se, pomodlit a spočinout, ale to chodím pravidelně stejně celý rok. Před jídlem se celá rodina pomodlíme a poděkujeme. Když mám v noci energii a nejsem přecpaná sladkým, vyrážím na půlnoční. Příprava na Vánoce pro mě začíná adventem a Vánoce Štědrým dnem. Byla jsem v rodinném kruhu. Ale je nás rok od roku bohužel méně. 

Celý rozhovor s Dagmar Havlovou najdete v aktuálním čísle časopisu Story.