více >>

Do herce Lukáše Příkazkého (33), nadporučíka Lupínka ze seriálu Rapl, byste neřekli, že skříň má plnou krojů a hraje na klarinet!

Lukáš totiž pochází ze Strážnice a folklorní soubor Demižón, ve kterém je od samého začátku, letos slaví dvacet let výročí! „Myslíte, že se do něj po těch letech ještě vejdu? Snad jo,“ uvažoval Lukáš během našeho rozhovoru.

Mít kroj, to totiž není jen tak, dědí se z otce na syna a ze syna na dalšího… který se Lukášovi zrovna na Vánoce narodil. Dost možná už má tedy malý Adámek místo ve folklorním souboru jisté.

Jak se vám teď, když jste otec, změnil život?

Adámkovi je teď měsíc, takže zatím je to dobré v tom, že kam ho položíte, tam zůstane. Samozřejmě je to mnohem větší zodpovědnost a veškerý čas je jen jeho. Mám teď docela volno, takže můžu být docela dobrou oporou. Je to docela náročné a svoji partnerku velmi obdivuji za to všechno, co dělá. Pro ni je to mnohem těžší než pro mě. Já mám jen nějaký spánkový deficit, ale určitě ne tak velký jako moje partnerka Veronika.

Jste schopný přebalit miminko?

Jasně. Já jsem totiž hrozně často natáčel s opravdu malými dětmi. Točili jsme třeba scénu, jak se miminko rodí v autě. Tomu dítěti bylo asi pětadvacet dní a myslím, že jeho rodiče tenkrát pochopili, že udě- lali velkou chybu a k filmu ho už asi nikdy nepustí! Já bych – po těch všech zkušenostech – své dítě k natáčení asi neposkytl. Neříkám, že se to nikdy nestane, ale takhle malé dítě určitě ne. Díky těmto zkušenostem jsem se ale nebál na to dítě sáhnout a třeba ho i přebalit. Není to vůbec těžká věc. Spousta kamarádů mi právě vyprávěla, že se na miminko báli sáhnout. Navíc, musím zaklepat, že náš Adámek není žádný „uřvánek“.

Říkal jste, že teď nemáte tolik závazků?

My jsme vlastně celý rok natáčeli Rapla. Třicátého září jsme skončili a já od prvního října šel natrvalo do Dejvického divadla. On se narodil osmadvacátého prosince, takže to byl rok, kdy jsem se opravdu upřímně těšil na Vánoce. Na ten klid, na prázdný diář, na žádné vstávání v pět hodin. Když potom ten pracovní maraton skončí, člověk najednou zjistí, že by potřeboval alespoň na takový měsíc úplně vypnout. Zavřít oči a koukat na seriály.

To teď ale asi moc nejde, že?

Nejde! Ale vůbec mi to nevadí, protože to dítě je lepší než televize!

Máte s ním už nějaké velké plány?

Zatím jsem nad tím neuvažoval, ale určitě ať si dělá, co chce! Když bude chtít být herec, tak ať je! Ale také je otázka, co vlastně bude
za těch dvacet let – s naším systémem a s naší planetou. Nechci maloval čerta na zeď, ale on už podle mě dospěje do úplně jiného světa.

Celý rozhovor s herecem najdete v aktuálním Story, které je právě na stáncích.