více >>

Veronika Stropnická (56) je herečka, manželka a chodící nabíječka pro všechny lidi, a to doslova, ale hlavně moje máma. Je to žena, která zvládne úplně všechno a opravdu by mě zajímalo, jestli vůbec někdy spí!

Když děláte rozhovor se svojí vlastní matkou, je to trochu zvláštní a nikdy to neprobíhá v klidu. Náš rozhovor vznikal mezi vařením oběda, procházkou a hlídáním dětí. Zvládáme toho u nás v rodině hodně najednou, o čemž se záhy přesvědčíte sami.

Jaký je tvůj největší vzor, co se týče žen?

Vzorem mi byla moje babička Štěpánka… Byla napůl Němka ze „Šlonzácka“ blízko Opavy a jako dítě jsem doufala, že je pirát, protože měla dřevěnou nohu. Měla úraz, když jela za kamarádkou na návštěvu. Dobíhala trolejbus, uklouzla a trolejbus jí přejel nohu, kterou jí museli amputovat. Babička byla velmi vtipná ostravská intelektuálka, která překládala z němčiny, vedla obchod Vlna – Žilka Ostrava a nikdy se nenaučila vařit. Její muž sedával naproti obchodu v kavárně a jeho hlavní činnost byla sponzorovat místní fotbalisty. Vše, co se týče krámu a výdělku, bylo tedy na babičce a myslím si, že právě po ní jsem zdědila ty mužské geny, které mám v sobě nejen já, ale i vy, moje dcery. To znamená, že mám potřebu něco dokázat, ne jen sedět a čekat, až přijde muž z práce.

Takže jaká ty jsi vlastně žena?
Musím dávat pozor, aby žena ve mně nebyla utlačená mužskou částí mé povahy, protože si myslím, že je špatné, když se ze ženy stane babochlap a řídí svého muže.

Co by podle tebe měla žena umět v deseti, třiceti, padesáti letech?
Zásadní je, aby uměla vařit! Myslím, že to je to nejdůležitější. V deseti letech je ideální umět uvařit tři lehká jídla.

Jaký rozdíl ve výchově jsi dělala mezi mnou a Kordulou?
U vás dvou je rozdíl spíš v tom, že ty jsi první a ona je čtvrtá. Na prvním dítěti se rodiče učí, jak vychovávat, takže je to pokusný králík. Poslední dítě už necháváte být, protože pochopíte, že mnoho věcí, na kterých jste trvali u prvního, je zbytečných. Je prostě mnohem důležitější podporovat vlastnosti dítěte než se ho snažit předělat. Je dobré děti i manžela podporovat v dobrých vlastnostech a v těch špatných je usměrňovat a necpat nikomu svůj názor na svět.

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle časopisu Story.

autor: Agáta Prachařová