více >>

Jelikož tady nemůžu být živa jen z filmů, rozhodla jsem se tak trochu prozkoumat karlovarskou gastronomii. Nejdřív bylo zapotřebí udělat drobnou anketku u mých známých a nechat si doporučit nějakou tutovku.

Většina dotazovaných ale podle svých slov žije hlavně na bagetách, které prodávají přímo před hotelem Thermal. Nezbylo mi tedy nic jiného než zkusit štěstí na slepo. Do oka mi padla pizzerie Mamma Mia. Vybrala jsem si salát s lososem za téměř 150 korun. Své zděšení, když mi obsluha přinesla pár listů hlávkového salátu s celými nenakrájenými rajčaty, vejcem a čímsi sekaným červeným na vrchu, ani neumím popsat! Červená rozdrobená hmota neměla s lososem nic společného, byla to stoprocentní prachsprostá "treska á la losos" v oleji. Když jsem se zeptala obsluhy, co to je, odpověděla mi, že losos má být přeci červený… Pohlreicha na ně! Po tomto experimentu asi budu následovat své přátele a vezmu zavděk také obloženou bagetou!

Filmové usínání Zklamaná jsem byla i z německého filmu Houston o totální beznaději, který byl zařazen do Hlavního programu festivalu. Příběh o zoufalci Clemensi Trunschkovi se skládal z dlouhých pomalých záběrů s minimem střihu i dialogů, nezajímavé zápletky a nejasného konce. Ani za dvě hodiny zírání na plátno mě vůbec netrklo, čeho tímto počinem chtěli autoři vlastně docílit. Můj kamarád, který píše o filmu, mě po promítání uklidnil slovy: "Na takové filmy se chodím trochu prospat." Až narazím na další takový vykutálený kousek, budu se jeho taktikou inspirovat.

Hudební veselí Aby mi bylo veseleji, přijala jsem pozvání na odpolední party od polské delegace, která zde na festivalu reprezentuje soutěžní snímek Papusza. Na této akci jsem v mžiku zapomněla na uplynulé dvě hodiny nudy. Popíjelo se hodně vína a vyměňovaly se dojmy z kinosálů i přilehlých barů. A protože se blížil čas začátku velmi očekávaného koncertu Vojty Dyka a jeho B-Side Bandu, vyrazili jsme z polského veselí přímo do Letního kina, kde se konal. O tom, jak jim to hrálo, se dozvíte ještě dnes v kulturní recenzi.

HML_6211

Den jsem zakončila na tradičním večírku filmových tvůrců Film Industry Party v Puppu. Celý večer se tančilo na pecky od Clash, Bowieho a Jacksona. Zatím to byla jednoznačně nejrozjetější a nejuvolněnější festivalová party. Zatančila jsem si dokonce s hlavním hrdinou izraelského filmu Místo v nebi Alonem Moni Aboutboulem., který byl jednoznačně nejlepším tanečníkem na parketě.

Foto: Herminapress a archiv