Z průhonické restaurace Babiččina zahrada jsem byla nadšená, už když jsem ji viděla ve fázi papírového modelu. Nedaleko Prahy vzniklo úžasné místo pro relaxaci, které nepůsobí komerčně, ale naopak domácky a mile – opravdu jako u babičky.

Hned při své první návštěvě jsem pochopila, že není nutné vytvořit skanzen se starými věcmi, abyste se přenesli do dětství. Tajemství "Babičky" je totiž láska, vlídnost a klid. A toho je zde dostatek. Už samo místo, které pro ni vybrali, hovoří jasnou řečí. Je v klidné okrajové oblasti Průhonic, nikoli v centru či u hlavní cesty, aby lákalo co nejvíc hostů.

Hned na začátku vás nadchne první pohled do zahrádky restaurace. Přestože počasí už není letní, posezení v malých dřevěných altáncích obklopených bylinkovými záhony stejně neodoláte. Děti se určitě vrhnou do zalévání –  u malé funkční pumpy mají totiž přichystané konvičky. V zahradě se mohou volně pohybovat a nikoho neruší, protože altány jsou od sebe vzdáleny dostatečně, aby poskytovaly příjemné soukromí. A při odchodu každé dítě dostane jako výslužku od babičky buchtu nebo kus bábovky.

Lázně pro všechny smysly Vstoupíte-li do objektu hlavním vchodem, ocitnete se v recepci, kde si můžete vybrat i některou ze zdejších relaxačních aktivit, například aromaterapii, ajurvédské či polynéské masáže, fyzioterapii a řadu dalších příjemných zážitků pro duši a tělo. Nečekejte ale žádnou wellness továrnu, kam si odskočíte na masáž místo polední pauzy, sem se jezdí zapomenout na čas a starosti všedního dne.

Stejný účinek má i zdejší kuchyně. Zkušený šéfkuchař Radek David, ctitel poctivé prvorepublikové kuchyně, vytváří z kvalitních surovin moderními technologickými postupy tradiční česká jídla a za pouhé tři měsíce provozu Babiččiny zahrady změnil pohled na českou kuchyni mnoha hostů, ze kterých se stali zdejší štamgasti. On i jeho tým vaří s láskou, která je na talíři znát. Podobné pocity jsem měla také z obsluhujícího personálu, všichni jsou mile přátelští a vzbudili v nás dojem, že v Babiččině zahradě pracují opravdu rádi. Ani se nedivím, panuje tu klid a pohoda, výčep je součástí prostoru restaurace, do čisťounské kuchyně můžete hledět přes skleněná okna ve zdi, zkrátka hosté a zaměstnanci na sebe vzájemně vidí, jako byste byli na návštěvě u přátel.

Husí hody na obzoru Ani nevím, co bych vám z nabídky jídelního lístku doporučila, protože nám chutnalo všechno. Určitě si dejte uzená kachní prsa, lososa či dančí hřbet – vše si tu udí sami, na pilinách a chutná to výtečně. Zaujalo nás i servírování tataráku. Číšník nám ho přinesl zároveň se starobylým litinovým mlýnkem. Upevnil ho ke stolu a před našimi zraky nám maso čerstvě namlel. Vynikající je také chleba, který si zdejší kuchaři sami pečou. Mě okouzlil oříškový v doprovodu famózní škvarkové pomazánky, samozřejmě z vlastních škvarků!

A na co se sem ještě vydat? Šéfkuchař Radek nám prozradil, že na listopad chystají martinské husí hody. V části zahrady už pro mladé husičky chystají výběh. Představte si, jak si pochutnáváte na husí pečínce se zelím a lokšemi u velkých modrých kachlových kamen, která jsou dominantou restaurace… Jo, u těch se to bude krásně sedět, až venku napadne sníh…

Foto: Archiv