Milí zlatí, dnes jen velice krátce, jsem moc rozčilená ze své maminky. Celou noc totiž nespala a přemýšlela o mých účtech a dluzích u banky a dospěla k závěru, že musím okamžitě povolat hordu právníků, abych se s nimi poradila.

Má matka je právnička, ale je jí 94 let, špatně slyší a je neochvějně přesvědčená o své pravdě. Já jsem taky přesvědčená o své pravdě, ale protože jsem mladší, tak už ne tak neochvějně. Povolala jsem tedy hordu svých kamarádů právníků a ti mi řekli, že vše je O.K., a že si nemám dělat starosti. Snažím se je nedělat, ale má matka si je dělá pořád. Její černé oči, které věkem ještě víc ztmavly a zostřily se, mají výraz opovržení nad světem, kde se pohybují jen samí kreténi v čele s její dementní dcerou…

Uf! To je fascinující, co? Jak to pouto mezi matkou a dcerou, pouto lásky, výčitek, nesnášenlivosti, nároků, strachu, soucitu a bezvýhradného dávání se… přežije až do posledního dechu…

Mé kamarádky taky mají matky. Všechny je mají rády, ale ani jedna ze starých dam není tou kouzelnou, milující, přátelskou a moudrou babičkou, kterou nám do mozku otiskla Božena Němcová. Všechny matky mých kamarádek jsou činorodé, výřečné, nahluchlé, hlučné a dost protivné ženy, které ví všechno nejlíp! Hm. Jsou v podstatě jako moje kamarádky… Jsou jako já!!!!

Jak z toho kola ven? Konečně mám kloudné předsevzetí do nového roku:

Budu se usmívat jak meluzínek, do kapsáře si strčím nějaký koláček a ztvrdlou kůrku a …budu držet hubu!!!

PS: Jaké máte mámy a plány vy?

Hodně trpělivosti a energie vám přeje oddaná dcera