Na Lvy jsem se letos těšila i bála. To proto, že jsem věděla, že coby držitelka Českého lva za scénář, budu předávat cenu letošnímu vítězi. Je to vždycky strašné, když vám řeknou, že máte jít na podium a snažit se být stručný, vtipný a inteligentní. Ještě strašnější je ovšem Českého lva moderovat. Taky to mám za sebou, a proto jsem trochu Budaře litovala. Když jsem před lety Lva moderovala já, tak se mi deset vteřin před začátkem rozbil zip na sukni a hrozilo, že před intelektuální filmové publikum předstoupím nahá. Sukně vydržela, nahá v trní jsem se pod palbou kritických očí obecenstva cítila stejně. Naštěstí asi jen hodinu. Pak mi to celé začalo být fuk a v závěru natáčení jsem si akci dokonce užívala…

Raut po letošním lvím ceremoniálu byl, pochopitelně, zeleninový a nedala jsem si ani lísteček petržele. Zdravila jsem známé a všimla jsem si, že Lvy omladily. Všude kolem byla spousta studentů filmových škol, kamarádek kamarádů a kamarádi kamarádek. A všichni zasedli stoly v kině Lucerna, kde jsem měla sraz s Vaškem Šandou, který je čerstvý absolvent DAMU, má oči jako můj syn a je to moc šikovný kluk. Hraje v představení s Aničkou Stropnickou, která se mnou mluvila velice decentně, ačkoli pak řádila jak zběsilá. Iva Pazderková mne fascinovala už při předávání. Seděla ve stejné řadě jako já. Byla moc elegantní, nohu měla přes nohu ladně položenou tak, jak mohou mít jen hodně štíhlé holky. V bulváru jsem si přečetla, jak pak šílela v baru a v tu chvíli jsem si uvědomila, že možná byl na ní ten nepokoj vidět, už když seděla tak urputně pokojně.

Aňa Geislerová se při anketě o nejoblíbenější českou herečku hihňala. Veronika Žilková seděla v první řadě, a když jsem byla na pódiu, spletla jsem si ji s přísnou cizinkou.

Manželka Jiřího Bartošky mi řekla, že když mě viděla v ukrajinské čelence, že se málem počůrala smíchy a Jiřina Bohdalová mi představila svého vnuka, který byl nesmírně příjemný, usměvavý, srdečný mladý muž. Milanovi Šteindlerovi slušely jeho nové brýle, ale měl hrůzu z toho, že je mu malé jeho staré sako. Zdeněk Svěrák šel na pódium předávat cenu absolutním vítězům, proto záviděl všem, kteří si svou jevištní povinnost odbyli dřív než on. Ačkoli je Zdeněk Svěrák absolutní profík, měl trému a maličko se mu třásl hlas. Výtvarník Theodor Pištěk, který za Havla oblékl hradní stráž, všechny šokoval, jak báječně vypadá a Miroslav Ondříček, který byl hrdý na svého talentovaného syna, byl živoucím důkazem, že když je někdo opravdu slavný, tak může zůstat skromným člověkem. Sexy Eva Holubová měla šaty jak kdyby byla v Hollywoodu a stejně na mě působil Honza Hřebejk s uměleckým šátečkem kolem krku.

Maličko mi připomínal režiséra Spielberga a úměrně našim lokálním poměrům mohu směle říci, že je vlastně  stejně úspěšný.

A to je asi tak všechno. Co říct dál? Že za rok bude Český lev řvát zase, a že, i když se z Petra Vachlera stal vegan, je třeba mu poděkovat, že právě díky němu má český film aspoň jeden večer v roce svátek a všichni o něm mluví!

Filmům a Glancu zdar!

Vaše H. P.

Foto: Antonín Navrátilík