Film byl věnován Arnoštu Lustigovi, který je autorem předlohy a všem, kteří přežili holocaust. A nutno říci, že je opravdu velmi povedený.

Je zvláštní, jaké jsou na tento film rozporuplné názory. Říká se ale, že nejhorší je nemít žádný názor, takže je to možná dobře. Mně osobně se film líbil, a kdyby ještě existovala povinná filmová představení pro školy, naordinovala bych ho všem povinně. Protože mnozí z nás si dnes už neumí vůbec představit, co hrůzného se na této planetě odehrávalo! (A dnes možná ještě někde odehrává…)

Colette vypráví milostný příběh dvou židovských mladých lidí Viliho a belgické židovky Colette, kteří se potkají v osvětimském táboře smrti. Člověk vyloženě cítí potřebu lásky v prostředí plném hrůzy a každodenní naděje, že tento den nebude poslední. Když Colette přijede vlakem z Belgie, Vili jí poradí, co má na rozřadišti říct, aby nebyla poslána do plynu – tam, kde skončí celá její rodina. Je těžké vůbec žít, když víte, že jste ztratili všechny, které jste milovali, nejen matku a otce, ale i dvě mladinké sestřičky… Ale ani ve chvíli, kdy je Colette nabídnut život, není vyhráno. Zalíbí se totiž jednomu z německých důstojníků a kvůli ní skončí život jiné dívky, jen aby ji měl u ruky. A pak jde o to být mu po vůli a doufat, že jeho zájem o ni vydrží co nejdéle, nejlíp až do konce války – který je ale v té chvíli v nedohlednu.

Síla filmu tkví v tom, že se jeho autoři nepatlají ve vztahu dvou (nebo vlastně tří) lidí, ale je jím jen doplněn obraz života v táboře, kdy každé špatné slovo, ukradená skýva chleba či nevlídný pohled může znamenat cestu tam, odkud není návratu. A umíte si představit, že denně přebíráte osobní věci lidí, o kterých víte, že vyletěli komínem? Lidé jako vy, kteří měli svoji sny, přání, touhy, kteří také milovali a byli milováni?

Na české poměry je film natočený velmi dobře, nic není ošizeno, prostředí i jeho hrdinové působí naprosto autenticky. Vytkla bych mu jen to, že postavy nemluví svým rodným jazykem, respektive když už Slováci mluví slovensky, měli by alespoň Němci mluvit německy (vždy a ne jen někdy) a komunikace mezi Čechem a Belgičankou asi také nebyla úplně jednoduchá. Ale to je obecná nemoc této země, která se bojí titulků. Kdyby to tak nebylo, získal by film na síle a přesvědčivosti ještě víc.

A, mimochodem, Jiří Mádl je skvělý!

Foto: Bioscop