„Kdy jste se cítila jako hvězda?“ dostala jsem otázku od jedné novinářky. Vůbec jsem si nemohla vzpomenout. Teprve až za chvíli se mi vybavily mé zážitky z USA. Jela jsem tam tehdy na pozvání nadace Sundance, kterou založil Robert Redford a díky které jsem vyhrála v soutěži o nejlepší postsocialistický scénář svým příběhem Díky za každé nové ráno. 

Tehdy v Americe, v Hollywoodu, jsem si ale jako hvězda nepřipadala proto, že bych byla úspěšnou scenáristkou, ale proto, že tam bydlel můj kamarád, který kdysi emigroval, a který na mě čekal na letišti s limuzínou a házel po mně svým zjihlým okem.

Často lidi říkají, že se jim L. A. nelíbí, že je to divné město. Mně se zdálo L. A. třeskutě krásné. První večer jsme totiž u kamaráda jedli kaviár a pili šampaňské a on říkal, že jsem snad hezčí, než jsem byla kdysi. Druhý den můj kamarád musel do práce. Pracoval pochopitelně ve filmovém průmyslu. Byl právník jedné filmové společnosti a patřilo mu několik reklamních firem. Abych se nenudila, tak mi kamarád půjčil svého starého rolls royce – veterána. Protože neumím řídit, k veteránovi jsem dostala řidiče. Temného dvoumetrového obra, který se živil jako bodyguard hollywoodských hvězd a přitom studoval dějiny umění. Bodyguard mne odvezl na luxusní Rodeo Drive, kde jsem fascinovaně koukala na bicykl za 60 000 dolarů a kde jsem si za 100 dolarů koupila růžovou čepičku. Obr na mě poslušně čekal u auta, na střeše vozu měl položenou Annu Kareninu od Tolstého a četl ji v ruském originálu!

Večer mi kamarád řekl, že mě miloval už na střední škole, a že navzdory životu v cizině, se z té velké lásky ještě nevzpamatoval. Vznášela jsem se po tom sdělení, jako kdybych zhubla dvacet kilo, a připadala jsem si víc žádoucí než Sharon Stone. Kamarád mě vzal večer do baru. Vzrušující rozkoše gradovaly. Kráčela jsem po boku svého úspěšného obdivovatele a každou chvíli se na mě někdo usmál a někdo vstal od večeře, aby mi mohl podat ruku. Některé obličeje mi byly povědomé, ale nedokázala jsem si je hned zařadit. Třeba Nicolas Cage. Určitě si mne s někým spletl, protože vstal od stolu tak prudce, že spadla židle. Vstal jen proto, aby se mi mohl uklonit a v jeho pohledu jsem vyčetla obdiv.

Gwyneth Paltrow seděla vedle něj. Sice se nezvedla, ale i ona na mne pohlédla se zvláštní úctou.

Rod Steward měl na sobě chlupatý kožíšek, který nosil Leoš Mareš, když se po něm opičil a pozval mě na skleničku. Herec Kiefer Sutherland mi poslal láhev francouzského Chabli, které, jak mi sdělil můj kamarád, ho v americkém baru přišlo na 20 000 Kč. Byla jsem tak rozrušená z tolika obdivných očí těch nejslavnějších lidí, že jsem musela jít na záchod. Vtrhla jsem do místnůstky a zarazila se. Nad umyvadlem tam stál někdo, kdo mi byl ohromně povědomý. Hned jsem nedokázala identifikovat zda  se jedná o ženu či o muže. Jednalo se o Eltona Johna! Zapadla jsem do kabinky a zauvažovala jsem, zda jsem na „pánech“ nebo zda se Elton nerozhodl pro „dámy“…

V noci jsem s kamarádem jezdila po všech nejlepších hollywoodských čtvrtích a pak kamarád zaparkoval na břehu oceánu a pomalu mě líbal tak vroucně, že jsem i zapomněla na svůj permanentní strach z očekávaného fatálního kalifornského zemětřesení.

A pak bylo ráno a já jsem zaslechla, jak můj kamarád telefonuje se svým kamarádem, kterého jsem znala i já, protože byl taky z Čech.

„Měla velikej úspěch!“ říkal můj kamarád. „Všichni na ni čuměli a chtěli se jí dotknout. A to jsem jim neprozradil žádný podrobnosti. Řekl jsem jen, že je to nejznámější evropská pornohvězda, že si už desetkrát nechala zvětšit prsa, a že měla styk s padesáti chlapy on-line.“

Odstěhovala jsem se do hotelu a hned po předání Oskarů jsem odletěla. A bylo mi hrozně blbě. Z klimatizace, z kamaráda, co si ze mě udělal legraci a ze sebe, že jsem vůbec kdy, jen na chvíli, uvěřila ve svou oslnivou existenci.

A víte, jak to celé dopadlo? Kámošovi jsem odpustila. A jela jsem za ním ještě jednou. A byla jsem tak úchvatná, že mě pustili na pooskarový večírek bez pozvánky a Philla Collinse ne!