Ze všech zemí, které jsem navštívila, mi Indie připadá nejvíce odlišná. Lidé jsou velmi přátelští, a i když jsou různého náboženského vyznání, jsou schopni žít vedle sebe v míru.

Ženy chodí oblékané v dlouhých šatech zvaných sárí a mívají vlasy zapletené do copů ozdobené květinami. Muži se odívají do košil a většina z nich dbá o svůj knír a vlasy, které si nechávají pravidelně stříhat v pouličních kadeřnictvích a během dne je upravují hřebínkem, jenž nosí neustále u sebe.

Bosé dětí pobíhají po ulici společně s krávami, kterých si nikdo nevšímá a pokud se objeví uprostřed křižovatky, auta čekají, až odejdou. Jsou to posvátná zvířata, která by podle hinduistické víry neměla být za žádných okolností zabíjena.

Stravování rukama Obecně platí, že tradiční indická jídla jsou pikantní a neobsahují maso. Pokud ano, tak většinou drůbeží. Jako turisté v některých restauracích příbor na vyžádání dostanete, ale místní obyvatelé jedí rukama. Výhradně pravou, protože levá je určena k mytí po vykonání potřeby. Tím se dostávám k další věci – toaletní papír budete na zdejších toaletách hledat marně stejně jako klasickou evropskou toaletu. Konání potřeby v dřepu je náročnější, ale mnohem hygieničtější způsob, což jsem v Indii opravdu uvítala. Veřejné WC téměř neexistují – průvodce uvádí, že v Indii je sedmnáct veřejných toalet na milion obyvatel.

Nenechte si ujít Ochutnejte místní čaj  s mlékem a velkým množstvím cukru. Je úžasný a jeho specifická chuť a vůně je nezapomenutelná. Vaří se v hrnci asi dvacet minut, pak se scedí a přidají se další ingredience. Prodavači chodí po ulicích s termoskami a nalévají ho do malých plastových kelímků.

Památka na Brity Díky britské nadvládě se zde dodnes jezdí vlevo a většina Indů umí hovořit anglickým jazykem, což cestování po této krásné zemi hodně usnadňuje. Není tomu tak všude, například v Dillí jsem běžně potkávala taxikáře, kteří neuměli ani číst a hotel, do kterého mě mají odvézt, tipovali podle obrázku na vizitce a nikoliv podle jeho jména. Město jsem s nimi křižovala půl dne, než jsem přišla na to, v čem je problém. V různých státech se mluví různými dialekty, ale angličtina je hlavním úředním jazykem. Noviny jsou včetně hindštiny také v angličtině a v televizi běží většinou anglicky mluvené filmy s anglickými titulky.

Na závěr přidávám ještě několik postřehů:

• Indové přikyvují hlavou ze strany na stranu (uchem k rameni) ne dopředu a dozadu jako my.
• Restaurace jsou většinou pod názvem Hotel vegetarian nebo Hotel no vegetarian (nebo obojí).
• Je lepší říkat místo přítel(kyně) manžel(ka). Indové nechápou, jak spolu mohou dva lidé být, když nejsou sezdaní.
• Smlouvání při nákupu zboží je téměř pravidlem. Vyplatí se odcházet, pokud na váš návrh nepřistoupí, většinou zavolají zpět.

Foto: Archiv autorky