Zatímco na počátku dvacátého století byla nalíčená žena považována za neslušnou a nezajímavou, o půl století později bylo vše přesně naopak. Podívejte se s námi na zásadní milníky líčení za posledních 110 let!

1900-1909

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století bylo obyčejným ženám líčení téměř zapovězeno. Ideálem byla přirozenost a bělostná neopálená pleť, která se jen při výjimečných příležitostech zesvětlovala bílými krémy a pudry. Jejich používání bylo zdraví nebezpečné, protože většinou obsahovaly olovo a arzen. Dramatičtější look s výraznějšími rty a lícemi byl tolerován jen herečkám a feministkám, na které však většinová společnost nahlížela s opovržením. Ikony: špiónka Mata Hari, tanečnice Isadora Duncan, herečka Sarah Bernadt

1910-1919

V tomto období začalo být používání make-upu celkem běžné. Na trhu se objevily první růžové pudry, jenž měly dodat tváři přirozený zdravý nádech. V kosmetické taštičce tehdejších žen a dívek byla nezbytná rtěnka, tvářenka a vazelína, která se mazala na oční víčka pro zvýraznění „jiskry v oku“. Ve vyšších kruzích se také chodilo na pravidelná ošetření do salónu. Ikony: herečka Lillian Gish, herečka Gloria Swanson, spisovatelka Djuna Barens

1920-1929

V době největšího rozkvětu avantgardy nastala revoluce také v líčení. Přirozený nevinný vzhled vystřídaly temně orámované oči speciální tužkou či uhlem a červeně vykreslená ústa rtěnkou s klasickým „Amorovým lukem“ na horním rtu. Tvářenka se nanášela ve stylu „marfuša“ jako dvě kulaté skvrny pomocí labutěnky. Zásasní součástí vzhledu bylo precizně upravené a výrazné obočí. Vyráběly se už i kompaktní pudry do kabelky a barevné laky na nehty! Ikony: tanečnice Josephine Baker, herečka Louise Brooks, návrhářka Coco Chanel

1930-1939

Nalíčená uniformní maska 20. let byla považována za vulgární a moderní se naopak stala osobitá přirozenost. Docílit jí ale bylo celkem umění. Nosilo se vykreslené vytrhané obočí, zlaté nebo béžové oční stíny smíchané s modrými či fialovými odstíny, tuš na oči i řasy… Velmi trendy byly zejména umělé řasy, doztracena rozetřená tvářenka i rtěnky v přirozenějších tónech. Textury se velmi podobaly těm dnešním, jen řasenka připomínala spíš malý zubní kartáček s krémem na boty. Ikony: Greta Garbo, Marlene Dietrich, Jean Harlow, Amelia Erhart

1940-1949

Kosmetika byla konečně uznána jako nezbytnost pro každou ženu. Po zničující světové válce se muži chtěli dívat na krásné pěstěné ženy! Provokativní styl byl ale tabu. Stejně jako v předchozích dekádách byl největší důraz kladen na obočí, i když se stávalo o něco přirozenější. Základním líčidlem byl make-up s matným efektem nebo pudr. Oči se zvýrazňovaly málo, zato rty byly hlavní dominantou celého obličeje. Tehdejší žena bez rtěnky by si připadala jako nahá. Na trhu se objevovalo čím dál více odstínů a textur. Ikony: herečky Ava Garner, Ingrid Bergman, Bette Davis, Katherine Hepburn

1950-1959

Ženy konečně dostaly příležitost se v make-upu odvázat. Letěly totiž pestrobarevné oční stíny, linky i maskary. Nejoblíbenější kombinací byl tyrkys na víčkách a k němu ostře oranžová rtěnka. Vše muselo být sladěno s oblečením a doplňky. Pokud byste měla například růžovou kabelku a žluté boty, ideálně by k nim pasovala rtěnka i stíny ve stejných odstínech. I když výsledek vypadal poněkud přeplácaně, dobovému vkusu to neodporovalo. Pestrostí make-upu se také dával na odiv společenský staus. Ikony: herečky Marilyn Monroe, Gina Lollobrigida, Liz Taylor, první dáma Evita Perón

Foto: Archiv Bourjois