Možná se muži bez houfu přátel obejdou, ale my ženy ne! Pro nás je jedna blízká duše málo, potřebujeme jich prostě víc. No jo, pořád něco vykládáme… Ale nemůžeme za to, máme to v genech. Ať už praženy připravovaly v jeskyni u ohně večeři, nebo naše babičky draly ve světnici peří, vyprávěly si příběhy, aby jim šla práce lépe od ruky.

Ano, přiznáváme – jsme všechny tak trochu drbny upovídané. Baví nás sdělovat si novinky a vyprávět si o tom, co je kde nového a kdo s kým. Nutně potřebujeme vrbu, do které se můžeme vymluvit, když je nám „ouzko“. Taky někoho, komu se pochlubíme s novým mužem (dítětem, svetrem, autem, milencem…). A samozřejmě člověka, který se s námi bude radovat, když je nám hej. Pár kamarádek se prostě hodí. A může jimi být kdokoli – i cokoli!

Spolužačka ze školy Funguje jako dokonalé vzpomínkové album, rády se s ní vracíme do dívčích let. Schůzky to bývají většinou veselé a plné rozvernosti, která nás zaplaví už v okamžiku, kdy ji zahlédneme sedět v proutěném křesílku na zahrádce kavárny. Popovídáme si, zavzpomínáme na kluky, kteří nám lámali srdce, někdy si i trochu postěžujeme (ale opravdu jen malinko, přece nepřiznáme, že je něco v nepořádku). Většinou ani neznáme její rodinu a nestojíme o to proniknout do jejího současného života. S kamarádkou ze školních let totiž žijeme tak trochu v iluzi, že je všechno jako za starých dobrých časů. Tak proč odvádět pozornost přítomností? Možná i z toho důvodu si z ní málokdy uděláme zpovědnici. Chceme si totiž zachovat dojem dokonalého světa, takového, jaký byl, když jsme ještě byly holky nezvedené. A navíc – kdo by stál o to, aby ho na třídním srazu zdrbala?

Kolegyně z práce Poněkud nejistá investice, pokud jde o přátelství. Nikdy nevíme, na čem s ní jsme. Buď je opuštěná, nemá přátele a zoufale hledá nějakou oběť, na kterou by se přilepila, nebo je to špionka, která má za úkol prozkoumat nejskrytější zákruty naší mysli a naše kariérní záměry. Témata, která s ní probíráme, bývají celkem nudná a nezajímavá a týkají se většinou práce nebo ostatních kolegů. Dobrá rada: S kolegyní se raději nevydávejte na alkoholový dýchánek! Jak známo, ve víně je pravda. Mohla byste plácnout něco, čeho byste později litovala, nebo se naopak dozvědět nepříjemnou informaci o sobě. Vztahy na pracovišti jsou vždycky komplikované a z kolegyně se stává kamarádka jen na omezenou dobu – tato přátelství konec pracovního poměru většinou nepřežijí.

Intelektuálka Téměř povinná součást portfolia kamarádek. Obvykle si ji „nabrnkneme“ v době, kdy hltáme všechny informace, to znamená většinou ve filmovém klubu, v divadle, na koncertě nebo v jakémkoli debatním kroužku. To ještě nejsme vdané či zadané a naše budoucí děti sedí pod hříbkem, takže máme dost času na nekonečné intelektuální diskuse o nesmrtelnosti chrousta. Zjistíme díky ní spoustu „postradatelných“ kulturně-politických informací, což ale rozhodně není na škodu. Připadáme si vedle ní tak trochu nedovzdělané, takže když kolem nás sviští jména jako Fellini, Visconti, Proust, Prévert nebo Almodóvar, děláme, že přesně víme, o kom nebo o čem je řeč. S intelektuálkou se nikdy nebavíme o svém osobním životě, rozebíráme pouze témata, která nás mohou „obohatit“ (tak tomu říká ona). Pokud si spolu ale sedneme, stane se nakonec rodinnou přítelkyní – a to navždy.

Kamarádka jen naoko Každá z nás ji má, táhne se za námi jako šmouha už od dětství. Znáte ji – je to taková ta holka, která vám pořád šlapala na paty. Když jste chtěla být herečkou, ona jí chtěla být taky. Když jste se dala na recitaci básní, okamžitě musela i ona. A nejhorší bylo, že vaší první láskou byl stejný kluk! Ať už si vybral ji, nebo vás, byly jste sokyně, a možná právě proto jste spolu kamarádily. A neustále jste soupeřily. A dodnes se předháníte v tom, která z vás má lepšího manžela, chytřejší děti, zajímavější práci, větší bazén, čistokrevnějšího psa… Uf! Je to hrůza, víme to moc dobře. Ale přesto se s ní většina z nás dodnes schází, abychom se mohly navzájem trumfovat. Koneckonců, možná že právě ona nás táhne nahoru…

Matka, máma, maminka Žena nám nejbližší. Nebo by alespoň měla být. Je s námi pokaždé, když je nám zle. Ještě v patnácti letech si k ní vlezeme pod peřinu, když nás něco zabolí, rády se od ní necháváme hladit a litovat… S každou dobrou zprávou – včetně té, že čekáme dítě – za ní ještě zatepla utíkáme. Ale existují věci, které s ní moc neprobíráme, protože o těch si s matkou povídá málokdo. Třeba s ní neřešíme, že se nám líbí zadek našeho trenéra z posilovny a že by nás zajímalo, jaký má předek… Některé z nás se svojí mámě svěřují i s kvalitou svého intimního života, většinou ale nezacházejí do detailů. Zato pokud jde o to, jak dobře upéct maso či báječný jablečný koláč, který umí jen ona, na to je máma jako dělaná!

Naslouchací „vrba“ Každá z nás se potřebuje čas od času někomu svěřit. Dřív jsme se chodily zpovídat do kostela, dneska spíš zavítáme k psychologovi. Ale mezi těmito dvěma póly jsou naštěstí ještě kamarádky. Určitě máte takovou „vrbu“ i vy. Je to žena, která toho moc nenamluví, ale zato umí báječně naslouchat, takže je možné na ni vychrlit veškerá svá trápení, bolístky, smutky i slzy. Ona během těch litanií chápavě pokyvuje hlavou a my si můžeme být jisté, že nepustí dál ani slovo z toho, co vyslechla. A její cena je ještě větší! Nedává nám totiž žádné rady do života, nešťourá se v tom, co vyslechla, ani se nesnaží za každou cenu vymyslet nějaká moudra, kterými by glosovala to, co se dozvěděla. Zkrátka ideální osůbka na pokec u vína a vylití si srdíčka. Vyslechne, polituje a zmizí nám ze života. Do té doby, než ji zase budeme potřebovat.

Gay kamarád Nejlepším přítelem člověka je pes a nejlepším přítelem ženy je prý homosexuál. Takový ten „živočich“ (bez urážky, my je milujeme!) na půl cesty mezi mužem a ženou. Poskytne prospěšný pohled ze strany opačného pohlaví, na druhou stranu je ale jednou nohou ve světě žen, takže se dokáže vžít do našeho rozpoložení a chápe naše názory a zejména problémy. Existují dokonce už i hnutí, která ženy nabádají k tomu, aby si pořídily „svého“ homosexuála. Idea to není špatná! Gay jako kamarádka je totiž hodně praktickou pomůckou, zejména pokud jde o vztahy a nešťastné lásky. Poradí mnohdy líp než deset kamarádek a psycholog k tomu. Proč? Je to přece pořád muž!

Facebooková stránka Záměrně neuvádím chat – tam už jde o kontakt dvou lidí, kterými může být kdokoli z dříve jmenovaných. Je to s podivem, ale nejlepší kamarádkou spousty žen se stala tahle neanonymní internetová stránka. Většinou máme mezi facebookovými „přáteli“ někoho, kdo se nerozpakuje informovat všechny okolo o všech svých myšlenkách a činech. Obvykle to bývá žena, která (i když by to za nic nepřiznala) je sama a trpí potřebou neustále něco sdělovat. A tak si udělala nejlepší kamarádku z internetu. „Můj pes zase blinkal.“ Nebo: „Dnešní den věnuju uklízení.“ Či: „Tak zase do práce! Asi si na sebe vezmu ten nový kostýmek…“ A dokonce: „Rozešel se se mnou! Co mám dělat?!“ Všechny „lidičky“, které má ve svých „přátelích“, dokáže neustálým připomínáním své osoby dokonale otrávit – kromě těch, kteří dělají to samé. Ale pro ni je Facebook tou nejlepší přítelkyní!

Foto: 123rf.com