Milé dámy, milí páni, rozhodla jsem se, že si budu o vánocích číst a že nebudu držet vůbec žádnou dietu. A kdybyste náhodou dospěli k podobnému závěru, tak mám pro vás doporučení, jaké si pořídit knížky.

„Příliš mnoho štěstí“ od nositelky Nobelovy ceny Alice Munroové. Munroová píše lehce a krátce, její povídky o ženách dokonale vystihují jejich charaktery, jsou lidské a moderní a já je čtu jedním dechem a jsem nadšená, jak se mi svět očima téhle úžasné umělkyně zdá fascinující a přitom podivně logicky přehledný. Munroová má dar spisovatelských géniů, kteří dokáží přesně a jednoduše popsat to, co  vlastně všichni ví a cítí, ale nikdo to neumí definovat.

Budu si taky číst knihu Kleopatra – Poslední sen od Christiana Jacqa, který je světoznámým egyptologem, ví o historii všechno, a proto o ní dokáže psát s nadhledem a zábavně.

Taky si budu číst knížku Služka od Hany Lasicové, která je dcerou krásné herečky Magdy Vašáryové a chytrého otce Milana Lasici. Její román je o mladé dívce ze Slovenska, která se na začátku dvacátého století dostala do Vídně do šlechtické rodiny a žila v ní snad víc než padesát let. Hana Lasicová popisuje služčin život skoro jako detektivní příběh, kdy pořád čekáme, jak to s hrdinkou vlastně dopadne.

Skandujte si dnes, prosím, se mnou:

Kdy Vánoce nemaj chyby?

Když se jí a čtou se knihy!

PS: Je mi to sice žinantní, ale můj poslední román Pravda o mém muži možná taky stojí za přečtení, když ho spisovatel Vladimír Páral označil za „knihu roku“.