více >>

Měla jsem sraz s Vendulkou. Známe se už dlouho. Vendulka je typ ženy, která se nedokáže radovat, když ví, že se na světě válčí, Vendulka se nedokáže s chutí najíst, když ví, že v černé Africe hladovějí děti. Vendulka je strašně hodná.

Vůbec ne naivním připitomělým způsobem. Vendulka je hodná bytostně oduševněle, a kdyby Vendulek bylo hodně, tak by se nám všem žilo na zeměkouli určitě mnohem líp. Vendulčinu zřejmě geneticky zakořeněnou dobrotu vyzdvihuju proto, že právě Vendulka je důkazem, že život se nikdy neodvíjí úměrně. Vendulka je ztělesněním osudové neadekvátnosti. Vendulka totiž myslí na všechny slabé a ubohé tvory našeho vesmíru, ale není nikdo, kdo by myslel na Vendulku. Vendulka má strašlivou smůlu na muže. Asi proto, že se narodila v prosluněném bytě s okny namířenými na kvetoucí sady nad pražskou Vltavou, tak si našla partnery s duší temnější než sama noc.

Vendulka nejdřív chodila s Igorem. Žil sám s matkou, excentrickou spisovatelkou, a když mu jednou Vendulka dobromyslně navrhla, že by ji mohl s maminkou seznámit, tak sebou Igor hodil na zem, chvíli se tam válel, kopal nohama do vzduchu jak vzteklé dítě a pak si zakryl obličej hubenýma rukama a plakal. Vendulka pochopila, že chlapec je na matku nezdravě fixován, a že jakákoliv jiná žena po jeho boku bude jen trapnou ozvěnou matčina vlivu.

Dalším objektem Vendulčiny touhy byl Martin. Šikovný, inteligentní, spořádaný. Až na maličkost, že Vendulku nemiloval. Nejprve ho fascinovala Vendulčina světlá existence, po šesti měsících známosti zatoužil po dekadentní změně. Vyřešil to tak, že si nabrnknul sedmnáctiletou Romku.

Dalším v řadě byl Ludvík. Jednoduše řečeno: byl fajn, až na to, že byl notorik.

Albert byl schizofrenik. Václav kradl a Josef se ve třiačtyřiceti přeorientoval na chlapečky. Pak Vendulka potkala Káju. Kájův evidentní handicap byl ten, že byl mladší o devět let. Pět let byla Vendulka s Kájou docela šťastná. Narodila se jim holčička Klementýna a pak Vendulka zjistila, že Kája vyfasoval novou asistentku, a že se do ní bezhlavě zamiloval. Káju udala sousedka. Vendulka se s Kájou o tuhle strašlivou informaci nepodělila.

Vendulka Káju špehovala. Číhala na něj před zaměstnáním a pak viděla, jak Kája doprovází hodně namalovanou, hodně vyspělou a hodně hezkou ženu. Vendulku nejdřív půvab té ženy zaskočil, pak jí došlo, že se jí něco nezdá. A pak si uvědomila, že ta žena je ještě starší než ona. A pak Vendulku do očí udeřil Kájův výraz. Kája na tmavovlásku koukal tak, jak na Vendulku ještě nikdy nekoukl. V pohledu Káji byla rozechvělost, vášeň, obdiv a totální štěstí.

Vendulka ten den nepřišla večer domů. Šla na Kampu, šla až těsně na břeh a přemýšlela, co by měla udělat, kdyby se chtěla utopit. Vendulka uměla dobře plavat a ve svém zoufalství zůstala chladně logická, aby si uvědomila, že její fyzická touha po životě by pravděpodobně zvítězila a ona by začala kopat nohama a mávat rukama, aby se zase dostala z vody ven. Vendulka pak šla do baru. Vendulka nikdy nepila alkohol. Tentokrát si objednala vodku, protože to viděla u nějaké zhrzené hrdinky v americkém filmu. Pak Vendulka zavolala MNĚ.

A já jsem za ní běžela a dala jsem si vodky hned dvě najednou. „Neřekla jsem ti o Kájovi všechno,“ řekla mi Vendulka.

„Není na mě odjakživa hodnej. Kája často řve, nikam se mnou nikdy nechce jít. Někdy mám pocit, že mě nenávidí, že mu vadí, jak mluvím, co dělám, jak koukám… Jako by mě chtěl někdy uhodit jen za to, že dýchám, jako by mě chtěl zabít za všechny ty minuty, co je se mnou musel strávit…

A pak mě zas miluje. Líbá mě až do středu mýho srdce, hladí mě až do morku mých kostí, hněte mě jak plastelínu, drží tak pevně, že by pukla skála, kdyby se o ni opřel…“ Vendulka se odmlčela a já si lokla, abych získala čas. Ale Vendulka hned pokračovala. „Už asi dva roky si připadám jako masochista. Jako blázen, který žije s někým, komu nevěří. Už dva roky se dnes a denně třesu hrůzou, že mě Kája nechá. A včera, když mi to o něm paní Hamouzová řekla, tak se mi tak nějak absurdně ulevilo.“ A je to tady! Přesně jak jsi čekala! Řekla jsem si. „A dneska, když jsem ho uviděla s tou krásnou paní, tak mě uklidnilo zjištění, že fakt už nemá cenu o Káju bojovat. Víš, mně je najednou úplně jasný, že mi bude bez něj líp!“

Objednala jsem si další vodku, abych měla další chvíli na rozmyšlenou toho, co Vendulce řeknu. Názor jsem si nakonec udělala až po pěti vodkách k ránu, když už jsem byla sama doma. A můj názor je: Bez muže, který nás bezmezně nemiluje, který nás týrá psychicky i fyzicky, který chlastá a krade nám prachy, který nás uráží, lže nám, podkopává nám sebevědomí a nakazil nás pohlavní chorobou, bez něj nám, moje milé, určitě bude líp. Ale když budeme muset žít bez lásky, tak to bude strašně strašný!

To pak pomůžou jen kamarádky, čokoláda, nové kozačky a novej chlap!

Jo! A taky Glanc!