více >>

Právě jsem si přečetla, že přichází doba ledová, úplně mi z toho zmrzl úsměv na rtech a ztuhla mi krev v žilách a nejsem schopna myslet na nic jiného, než jak budou všichni chladní a jak to bude mít těžké láska, když budou všude kolem jen samí studení čumáci…

A taky jsem dost otrávená z tolika nových vědeckých poznatků. Bude teda oteplování nebo ochlazování? A kdo má vlastně pravdu? A platí vůbec něco ve světě, kde se sice lidský život prodlužuje, ale přesto na zákeřné choroby umírají stále mladší a mladší lidé?!

Hm, asi mi hned tak nikdo nedá fundovanou odpověď, já ostatně taky nic zásadního nevymyslím, když se pokusím zareagovat na vaše laskavé a chytré dotazy.

Milá Karlo, co si myslím o tom, že tvá kamarádka nedala svou dceru do školy a učí ji doma sama?

Když jsem byla v Africe, tak jsem se tam setkala několikrát s cestovateli, kteří křižovali kontinent křížem krážem a měli s sebou své děti. Ptala jsem se jich, jak to budou mít potomci se vzděláním, a dozvěděla jsem se, že rodiče děti každý den vyučují, že děti každé tři měsíce dělají písemné testy a jednou za rok se musí dostavit do školy, kde jsou přihlášené a tam, po ústních zkouškách, postoupit do vyšší třídy. Tehdy mi taky bylo řečeno, že děti, které takhle učí doma (i když vlastně na cestách) rodiče, jsou na tom většinou se znalostmi daleko lépe než děti, které školu spořádaně navštěvují…, ale že je to vlastně fuk, protože v momentě, kdy děti musí postoupit na střední školu, tak už doma žádná výuka stejně není možná a děti jdou z Afriky pryč do nějakého neafrického školního kolektivu.

Tehdy mne myšlenka, učit své dítě doma, nadchla. Já sama jsem totiž nechodila do školy ráda. Vadilo mi vstávání, vadila mi prchlivá třídní, vadili mi agresivní spolužáci, strkanice na chodbách, smrad ze školní jídelny, studená tělocvična, magor dějepisář… no… a pak jsem šla navštívit jednu hodnou spolužačku, která dost časně povila dvě dcery, žila kousek za Prahou a děti nedala do školy. Byla jsem u kamarádky jen dva dny a… bylo mi jí líto! Od svých živých dcer neměla klid ani na minutku, pořád sama sebe ujišťovala, že je učí správně a stejně nedokázala zabránit, aby její holčičky neřvaly vzteky, že jsou „jiné“ než ostatní a že do školy chtějí, protože tam se nemusí tak šprtat a na rozdíl od domova, je tam legrace!

A jestli mám nějakou veselou radu pro nadcházející podzim? Ale jo:

Když je všechno na houby, strč si kachnu do trouby!