Drazí moji, nedávno jsem dostala zajímavou otázku: Kdy vás vaše matka nejvíc pobavila? Má máma má velice speciální smysl pro humor. Řekla bych, že lehce zlomyslný. Naštěstí se umí smát i sama sobě.

Když jsem byla malá a máma mě koupala a myla mi hlavu, tak mi ve vaně často znenadání vlasy přelila ledovou vodou a přitom hýkala ponuré verše: „Když macecha vlásky češe, krev potůčkem teče…“

Když ještě žil můj otec, tak k nám často jezdili jeho příbuzní z Ukrajiny na návštěvu, když žila ještě mámina sestra ve Zdicích, taky k nám často jela pobýt a když mé děti byly v pubertě, neustále si k nám vodily své kamarády, kteří zůstávali neohraničeně dlouho. Jednou jsem přišla domů pozdě v noci, šla jsem z premiéry a pak jsme trochu slavili. Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že v mé posteli leží někdo jiný, nějaká žena. V manželově posteli byla taky nějaká žena, vzbudila jsem proto mámu: „U mě někdo spí a kde je Zdeněk, ten má v posteli taky někoho.“ „No jo, přijela Marika s Annou z Ukrajiny,“ řekla máma. „Tak já si půjdu lehnout k Natalce,“ rozhodla jsem se. „Kdepak!“ zadržela mne matka. „Tam jsem uložila tetu Věru.“ „Tak půjdu k Péťovi,“ nedala jsem se. „Ne! Má tam kamaráda Ondřeje.“ Nestačila jsem se ani nadechnout a máma pokračovala: „A u dědy je Michal se synovcem Štěpánem a Natalka se spolužačkou Monikou si ustlaly v kamrlíku.“

„Hm… A kam mám tedy jít?“ zeptala jsem se. A máma přemýšlela jen chvilku a řekla: „Tak jdi do kuchyně a něco hezkýho tam napiš!“

Takže… od té doby tam sedím a píšu…