Dovolte mi, abych vás osobně přivítala při spuštění nového magazínu. Jsem celá nesvá, jestli používám správná slova, protože, když jsem zaváděla časopis Glanc (a předtím hluboko v minulosti časopis Story nebo Šťastný Jim), tak jsem prostě napsala čtenářům: „…právě v ruce držíte zbrusu nový časopis…“

Tak! Právě se díváte na monitor a na nich jsou zbrusu nové stránky magazínu, který by vás měl vždycky potěšit! Nebudu vám vypisovat, co vás čeká, to zjistíte sami, popíšu vám jen svůj včerejší otřesný den.

Nejdřív jsem padesátkrát kýchla, ale musela jsem jít na otevření psího salonu, o kterém jsem slíbila napsat. Tam jsem oněměle čuměla na pelíšky, v kterých se protahovali pejsci s namalovanými nehýtkami, v nabíraných sukénkách… Naštěstí jsem byla natolik prozíravá, že jsem do obchodu nepřivedla žádného ze svých čtyř čoklů, protože by měli strašlivé třídní komplexy!

Začaly mi tam slzet oči. Šla jsem přesto kamsi do horoucích pekel charitativně kreslit. Můj obrázek domečku se zahrádkou šel do dražby. Nevydražila jsem za něj 200 000 Kč jako Lucie Bílá za svého háčkovaného anděla. Vydražila jsem za něj dva tisíce – nejmíň ze všech… horentní ceny se nabízely jen za kresby politiků, což mě vedlo k povzbuzující myšlence, že vše bylo předem nějak státotvorně domluvené…

Pak jsem pekla tvarohový koláč. Když jsem ho dávala vystydnout na verandu, spadl mi na zem. Polovina se rozpadla na kaši a tu druhou sežral náš labrador… Když jsem ji stírala, tak jsem ztratila rovnováhu a zřítila jsem se přímo do babiččiných vyhlášených plněných paprik…

Zničila jsem si přitom úplně nové tepláky za 1680 korun a pak přišel muž a dřív než jsem otevřela ústa, tak podrážděně řekl: „Jsem unavenej a tvoje blbosti mě vůbec nezajímaj!“

A pak mi začalo téct z nosu…

Jsem oteklá jak meloun, sípu jak stará bába a vím, že na tenhle stav platí dobře tahle rada:

KDYŽ TĚ VŠICHNI TRÝZNÍ, NĚČEHO SI HRYZNI!

… a iGlanc.cz vám určitě taky udělá dobře…

Vaše Halina Pawlowská

Foto: Lucie Robinson