Právě jsem se vrátila z Divadla bez zábradlí, kde jsem viděla hru Kvartet. Napsal ji oscarový scénárista a hra se vyznačuje laskavým, britským humorem. Bavila jsem se a musím otevřeně konstatovat, že po dlouhé době jsem viděla divadelní kus, kdy jsem neměla pocit, že jsem na školní besídce snaživých, ale netalentovaných protagonistů.

Jana Švandová s Veronikou Freimanovou byly ve svých rolích krásné, dojemné a absolutně profesionálně dokonalé. Zdeněk Žák s Rudofem Hrušínským byli vtipní, patřičně ubozí a hráli bezvadně. Protože jsem byla na premiéře, houfovali se tam bulvární fotografové, a marně se jim snažili schovat režisér Jiří Adamec s manželkou a já se svým spoluatorem a kamarádem Lubošem. Hana Heřmánková měla modré šaty, její manžel principál Karel Heřmánek měl modré sako a jeho sestra Marie Mixová měla skvělou náladu. V hledišti byl překvapivě polský spisovatel a moderátor Marius Sczgiel, který je fascinován naší republikou, která ho isnpirovala k napsání bestselleru Gottland. Až se vám bude chtít jít do divadla, jděte na Kvartet, když budete mít špatnou náladu, tak vám ji tahle hra určitě zlepší.

A co ještě byste měli vidět?

Měli byste si prohlédnout vilu Tugenhat v Brně, musíte si obstarat rezervaci asi tři měsíce dopředu, ale třeba se spokojíte jen s návštěvou zahrady, kde můžete obdivovat dokonalý trávník a červený dub, který jsem tu viděla poprvé ve svém docela už dlouhém životě.

A co ještě? Měli byste jet autem v Praze pomalu po nábřeží směrem od Bráníka do centra zhruba tak kolem sedmé večer, když se láme světlo a měli byste obdivovat pohled na Vltavu, mosty, Vyšehrad a Petřín na pozadí Pražského hradu, abyste si pak mohli pyšně říci: Praha je nejkrásnější město na světě!