Za kulinárním zážitkem ve venkovském hostinci U Juhása se vám vyplatí zajet. A to přesto, že se nachází až na Slovensku, v „kraji slivkových samot“, jak se oblasti myjavských kopanic pod horou Bradlo, říká. Dobré jídlo totiž nemusí být jen součástí výletu, v tomto případě ho mohu s klidným svědomím doporučit jako sám cíl!

Maďarské slovo Juhás znamená v češtině Pastýř. A tak trochu jako pastýř – tedy v přeneseném slova smyslu – působí i Ivan Kotzig, majitel a šéfkuchař venkovské restaurace a penzionu v Košariskách. V tomto krásném, ale trochu zapomenutém koutu západního Slovenska působí jeho koncept gazdovského dvora téměř jako sen či zjevení z gurmánského nebe.

První, co nás při vstupu do dvora, kde jako by se zastavil čas v 19. století, zaujalo, byla všudypřítomná domácí atmosféra. Tohle se sice při hodnocení podniků občas píše, ale tady dostává tento výraz daleko hlubší význam. Nejste totiž v restauraci s domácí atmosférou, ale ve starém stavení (samozřejmě citlivě zrekonstruovaném), kde pan majitel bydlí a vaří pro sebe a rodinu – a to, co jedí sami, nabízejí i hostům. Po stálém jídelním lístku se neshánějte, stejně tu pokaždé vaří něco jiného. O tom, co se objeví na stole, rozhoduje okolní příroda, dodávka z místních dvorů a aktuální úroda z okolních polí, luk a lesů. Nejen koncept slowfood bez mikrovlnky, fritézy či mrazničky činí toto místo výjimečné. V kuchyni vládne zároveň i moderní duch, běžná je tu příprava pomalým vařením sous vide, ve vakuu a hlavně dobrá nálada.

Nemůžu vám doporučit konkrétní pokrm, protože například úžasná kedlubnová polévka, kterou jsem tu ochutnala já, bude v nabídce, až bude tahle zelenina na záhoně zrovna v nejlepší kondici. Ale pramenitá voda z nedaleké studánky s trochou domácího sirupu či čerstvý chléb ze staré pece je sázkou na jistotu. Budete-li mít štěstí a přijedete v době, kdy bude „bouřit“ kopřivový burčák, lze vám jen tiše závidět!

Hospodář ve svém dvoře vaří pro návštěvníky jenom o víkendu, přes týden má „restaurace“ zavřeno. Pokud se ovšem u pastýře ubytujete, stanete se součástí dvora a můžete se stravovat spolu s rodinou majitele. Vřele doporučujeme, protože pan Kotzig je velmi zajímavý člověk a povídání s ním je zážitek. Žil 20 let v cizině, kde má dodnes hlavní zdroj svých příjmů, takže gazdovský dvůr na Slovensku provozuje z lásky ke zdejšímu kraji, kde chce docílit perfektní gastronomie (však je také na Slovensku prvním kandidátem na udělení certifikátu slow food). Nejspíš i proto zde panuje tak příjemná a uvolněná atmosféra – tady na vás nepotřebují za každou cenu vydělat. Tak dobrou chuť!

Foto: Stanislav Malak