Modelka a Česká Miss 2007 Lucie Hadašová (26) se do Švýcarska dostala díky svému partnerovi, hokejistovi Jaroslavu Bednářovi. Spolu s ním a dcerou Deniskou už v zimním letovisku Davos, v Luganu nedalo itaských hranic, jako doma. Jak se jí tu žije? Co ji baví? A co jí naopak chybí?

Lucko, jak dlouho ve Švýcarsku žijete? Již třetím rokem, možná je lepší napsat třetí sezonu, protože po skončení hokejové sezony, se vždy vracíme do Čech.

Už jste zkusila s rodinou různé části Švýcarska, povězte nám o nich něco blíž… Nejdříve jsme žili v Davosu, což je nádherné horské středisko. Tady se mi nejvíce líbily ty neskutečně vysoké hory, které ho obklopují. Úžasné bylo, že už od března jsem se mohla opalovat na terase domu, zatímco dcera spala v kočárku na čerstvém vzduchu. Kromě zimních sportů, zde byly nádherné procházky přírodou, což jsem s kočárkem ocenila. Na druhou stranu nulový společenský život. Další naše štace byla Lugano, město poblíž italských hranic. Kolem jsou krásná jezera, která tvoří lehkou vlhkost, takže když jsem přijela poprvé v srpnu, tak jsem měla pocit, že jsem snad u moře. Krásné počasí na koupání bylo až do října. I v zimě jsem grilovali, dalo se sedět venku, zvláště, když jsme na zahradě pozorovali palmy a měli výhled na krásné jezero. Lugano bylo už hodně italské. Kavárny a útulné restaurace ve městě, jen vybízely k posezení u nějaké italské dobrůtky. Momentálně jsme v centrálním Švýcarsku. Znám to tady jen v zimě, která je tu jako u nás, taková ta co zaleze i za kabát, s hromadou sněhu. Na procházky počasí ještě moc nebylo, ale centrum Bernu je velmi krásné.

Je naopak něco, s čím jste měla problém? Něco, co vás naštvalo, nebo zaskočilo? S čím jsem měla malý problém, byl vztah místních k cizincům. Ne samozřejmě každý, ale pár jedinců mi dalo najevo, že východní Evropa, kam nás řadí, není zrovna šálek jejich čaje…

Jací jsou Švýcaři jako národ? Říká se, že jsou docela rezervovaní… V blízkosti Itálie, to bylo super, vřelí, přátelští lidé, milující děti. Tam jsem byla velmi spokojená. Teď jsem v centrálním Švýcarsku a je poznat, že jsou tu lidé jiní, víc uzavření do sebe, ale výjimky se najdou i tady.

Co jejich pověstný smysl pro pořádek? Další věc, která se liší podle kantonu. Centrální Švýcarsko je na pořádek hodně důsledné. Odpadky se musí vyhazovat ve speciálních sáčcích na odpad, mají svou barvu. Psi se nesmí bez vodítek pohybovat, v podzemních garážích musíte parkovat stejně jako sousedé, čumák na jednu stranu. Na balkonech není možné skladovat třeba cukroví, nebo si dát satelit na balkon. O dětské trampolíně venku před domem ani nemluvím…. Co mají všude společné je, že se nesmí nechat nastartované auto, když se třeba škrábe sklo. Ale na druhou stranu tato pravidla vedou k zodpovědnosti k přírodě a ekologickému způsobu života. Je ale pravda, že čím blíže k Itálii, tím je morálka uvolněnější (smích).

Co třeba nákupy? Ve Švýcarsku je asi docela draho…? Ve Švýcarsku je draho, a to hlavně maso. Kilo kuřecího masa – prsou, vyjde na téměř 900 korun. Když jsme bydleli u hranic s Itálií, využívali jsem možnosti zajet si nakoupit tam. Teď nakupujeme v místních obchodech. Ale je to něco za něco. Kvalita zeleniny a ovoce se nedá s úrovní v ČR srovnat. Vše je čerstvé, v regálu nenajdete nahnilé kusy.

Oslovila vás švýcarská kuchyně? Sýry, fondue, čokoláda…? Ano, a velmi. Miluju sýry, raději než fondue si dáme raclette, to je opravdu kalorická bomba. A švýcarské čokolády není nutné komentovat, ty jsou prostě úžasné. Pak někomu vysvětlujte, že je težké zhubnout.

Umíte si představit, že byste se tu usadili natrvalo? To ne, já osobně se strašně ráda vracím do ČR. Nemohla bych žít v žádné jiné zemi. Ráda poznám jinou kulturu, ale o to raději se vracím zpět.

O této zemi se dozvíte víc ve švýcarském speciálu časopisu Glanc, s Táňou Pauhofovou na obálce, který je aktuáně v prodeji.

Foto: Profimedia.cz