Herečka Markéta Hrubešová se pravidelně objevuje na televizních obrazovkách v seriálu Cesty domů. Jaký má ale život, když na ni zrovna nemíří kamery anebo nestojí na jevišti v divadle?

Už v dětském věku jste stála před televizní nebo filmovou kamerou. Jak jste se k herectví dostala? Je pravdou, že jsem se jako dítě párkrát objevila před kamerou, ale bylo to spíše příležitostně. Od malička jsem chodila do Dismannova rozhlasového souboru, přednášela jsem, chodila na balet a věnovala se všem těmto „disciplínám“, které se motaly kolem umění. Proto mě maminka tehdy přihlásila na konkurz Československé televize a tím vše začalo.

Byla jste aktivní dítě? Srovnám-li dobu mého dětství s dnešní, tak je pravda, že dříve bylo vše méně hektické. Pamatuji si, že vlastně skoro veškerý volný čas jsme trávili venku. Moje generace asi potvrdí, že jsme vždy po škole hodili aktovku do kouta, nebo jsme si udělali domácí úkoly a šli jsme ven. Dnes si ani neumím představit, že bych dceru pustila samotnou před dům nebo do parku, aniž bych ji neměla pod kontrolou. Také jsem jako dítě měla hodně koníčků. Chodila jsem na akrobatiku a na balet. Myslím si, že každý má mít nějaký řád, který mu různé kroužky dávají. Pravdou je, že kdo si hraje, nezlobí.

Co považujete ve výchově dítěte za nejdůležitější? Myslím si, že nejdůležitější ve výchově je dát maximum lásky. To se snažím aplikovat i ve výchově své dcery Christel. Každé dítě musí vědět, že má zázemí, že ho má někdo rád, že mu na něm záleží, že ho poslouchá, že za ním může přijít s bolístkou, radostí a vůbec se vším. Pokud tohle dítě cítí, je myslím úplně jedno, zda je rodič benevolentnější nebo přísnější. Mne rodiče vedli takovou tou zlatou střední cestou – věděla jsem, že si musím splnit svoje povinnosti a pak začíná čas na zábavu. To bylo pro mě strašně důležité. Dodnes vím, že když se musím něco naučit nebo musím něco napsat, tak to neodkládám.

Jak byste reagovala na to, kdyby se chtěla Christel stát herečkou jako vy? Zatím kategoricky prohlašuje, že herečkou být rozhodně nechce. I když ji na natáčení beru jen velmi výjimečně, párkrát tam se mnou byla a odradilo ji to. Každopádně, kdyby někdy změnila názor, bránit ji nebudu, hlavně ať je šťastná. Zatím jsem ráda, že se herectví věnovat nechce, protože je to velmi nemilosrdné povolání.

Foto: MetLife