Známý český rocker je čtyřnásobným otcem a k tomu má ještě dvě vnoučata. Svěřil se nám, že ženy je těžké chápat, hádkám by se měli lidé vyhýbat a zvlášť se snažit budovat vzájemnou důvěru. O lásce nezpívá, ale rozhodně nepostrádá hloubku… 

Děti máte podle všeho šikovné, dělají vám radost? Natálka je muzikantka, natočila tři desky, napsala už devět knih, pár divadelních her… Pořád jede jako namydlenej blesk, Miky hraje velmi dobře na bubny, má asi dvě kapely a to mu bude teprve osmnáct a Jessica už bude magistra - psycholožka. Je velmi nadaná, studuje vysokou školu s jedničkama a koukám na to jako blázen.

To má po vás? To ne, já jsem nebyl jedničkář. Vyhrál jsem ale třeba matematickou krajskou olympiádu a pro matematiku mám celý život slabost a jen tak nikdo mě neolišačí. Začali jsme teď s Jessicou hrát jednu těžkou logickou hru, která má pět set levelů a normální člověk zkrachuje na desátém. Co vám mám povídat, já jsem v levelu 270 a ona už v 380. To je jízda! Celoživotně mi to o ní ale říkali a já musím říct, že jsem ji trochu podceňoval. Tou hrou mě ale totálně přesvědčila, mám z ní velkou radost. Každé dítě je zkrátka jiné.

Znáte dobře svoje děti? To nezná asi nikdo. Problém je, že když je dítě uzavřené, nemáte šanci to zjistit. Když před vámi něco tají a nechcete ho přímo špehovat, máte taky smůlu. Vše záleží na vzájemné důvěře.

Pojďme od dětí k fanynkám. Jaké je měl Výběr ve svých začátcích a jaké má teď? Nedávno za mnou přišel jeden novinář s osobní prosbou, jestli bych se mu nepodepsal pro jednu moji obrovskou fanynku. Já se tak automaticky zeptal, jestli je to maminka nebo babička a on na to, že ne, že je to jeho pětiletá dcera. Myslel jsem si, že si ze mě dělá legraci. Prý se chytla na Mendosíno a líbí se jí ty opičky a srandičky kolem. To je humorný úvod k odpovědi, protože jsme byli překvapeni, kolik mladých lidí bylo na našich koncertech. Pochopil jsem, proč – chtějí se bavit. Dneska moc kapely neblbnou a nám po pódiu lítá smrtka, do toho chytrá blondýna Iva Pazderková, Franta Čech s kozou, Jana Kratochvílová, Ondra Soukup, sedmdesátiletý tanečník Novotný, prostě je to show. Svědčí to tomu, písničky jsou chytlavý, bláznivý, taky Čok je výbornej. Třeba „Včera ráno přišla Zubatá, Zubatá“, je ukolébavka pro mého Davídka. Zpívám mu to před spaním. Žen v publiku není většina, ale jsou tam – my holt nemáme texty o lásce. O šroubech do hlavy jsme nikdy nezpívali, k tomu jsme neměli blízko.

Zdá se, že nebylo na škodu, že jste nešli přímočaře po ženském publiku… Je to výhoda, protože pak vám zůstane to publikum. Těžko věřím Kodymovi, když zpívá: “Jsem panic a to je na nic!” Tohle my nemáme, naše texty jsou z tohoto hlediska nadčasovější.

Takže za vámi ani neběhaly holky do šaten? Vím, kam nenápadně míříte, ale ne. Jen zřídka. Projevovali jsme se spíš jako zaťatí muzikanti, než jako veselá parta rockerů. Navíc jsme hráli složitou muziku, a tak jsme pořád řešili její koncertní provedení. No prostě jsme maniakální typy. Nezřídka jsme ženské ze šatny vyrazili, motaly se tam a jenom zdržovaly. Umíte si představit míru naivity takové typické muzikantské Lidušky? Když je člověk mladý, tolik to nevnímá, ale potom je to legrační, protože už do toho vidíte.

Rozumíte ženám? Muži ženský svět těžko chápou. Teoreticky ještě snad, ale realita vás z toho vyvede. Reakce žen jsou někdy naprosto nepředvídatelné. Pokud žena například pracuje s řízenou hysterií, jste v háji. Nikdy nerozpoznáte, do jaké míry je situace vážná. Zda-li je opravdu popuzena nad rámec svých možností sebekontroly, nebo zda jen uplatňuje svoji nejmocnější zbraň k dosažení předem stanoveného strategického cíle. Velký problém jsem měl i v situaci, kdy ke konfliktu vedla okolnost, která se mi zdála naprosto marginální, často jen nešťastná formulace. Ale i v pozitivních emocích žen se člověk těžko vyzná. Nechci jít do konkrétních příkladů, omezím se na to, že jsem z toho jelen a jelenem také zůstanu.

A co teprve, když žena začala plakat? Fungovalo to na vás? Záleží na případu. Pokud jsem začal rozpoznávat, že je v tom kalkulace, fungovat to přestalo. Říkám vždycky všem: já chci jako Karel Gott jen samé dobré zprávy. Před hádkami utíkám, můj celkový osobnostní systém na to vůbec není připravený ani zvědavý. Začnou se říkat věci, které se nedají brát zpět. Pokud ale ženy umějí udělat klid a pohodu, je to skvělý. Znám jich taky pár, ale většinou už jsou starší.

Doma ale máte ženu mladší… Lejla z toho mého klidu někdy vyšiluje, když se rozčílí, říká, že jsem splachovací, že je mi všechno jedno. Má do určité míry pravdu – je to můj způsob sebeobrany. A taky cesta, jak šetřit energii, které mám stále méně. Hádky neskutečně vysilují a je nutné se jim v co největší míře vyhýbat. Pokud potřebuje jeden z partnerů takzvaně vypouštět ventil, ať si pořídí do garáže boxovacího paňáka a tomu může rozbíjet hubu do aleluja. Lejla je naštěstí hodně racionální, záchvat má jenom občas, ale ten stojí pak za to. Jinak je ale v pohodě.

Jste šťastný? „Co je to štěstí? Dostávám pěstí. Neříkám na to ani muk“ – text jedné naší písně. Nemůžu být šťastný, když jsem rozvodem poškodil moje děti. Jakmile někdo trpí, nemůže být ten, kdo to zavinil, šťastný, spíš se to všechno snaží tak nějak odčinit. Já se třeba snažím být s dětmi co nejvíc. Jsem takový šťastný mladý hasič. Všude jenom hasím problémy. Na štěstí se ani moc věřit nedá, v tomhle světě je to těžké.

Pokud se chcete dozvědět o rockerových neřestech, přečtěte si rozhovor v novém čísle časopisu Glanc s Ewou Farnou na obálce, které je právě v prodeji.

Foto: Herminapress