Prostě vám jen krátce napíšu, jak probíhal křest mé nové knížky Chuť do života! Všechno začalo tím, že se mě jedna novinářka zeptala, jakou mám náladu, když mi umřel muž. Nejdřív jsem ji chtěla zabít, ale pak jsem se vážně zamyslela nad tím, co mi dělá dobrou náladu a nakonec vznikly kapitoly s povídkami o mé dobré náladě při flirtování, při zamilovávání se, při flámech a hlavně při jídle.

A pak mi z vydavatelství Albatros media řekli, že knížka musí mít důstojný křest a jestli nemám nějaký nápad. Můj nápad zněl jednoduše a praktikoval se těžce. Rozhodla jsem se totiž, že svým hostům – kamarádům – dám s sebou domů nějakou lahůdku podle mého receptu z knížky, kterou budeme oslavovat. Koupila jsem proto tři kila škvarků, objednala jsem sedmdesát malých skleniček a sedmdesát víček, nastrouhala jsem dvě kila červené cibule (představte si to) a škvarky jsme s Lubošem Teprtem, který je vynikající kuchař a má na to učňák, a proto papíry, i když je původně doktor filosofie, a který psal knížku spolu se mnou, namleli do husté hmoty, do které (to je původně Lubošův recept, kterým mne jednou ohromil tak, že  jsem málem dostala žlučníkový záchvat) jsme přidali jemně nastrouhanou okurku, hořčici v prášku (výborně zahušťuje pikantní omáčky) a kapary. Právě kapary (je možno psát i capary - obě verze jsou správné) dají škvarkové pomazánce fascinující, nevídanou, pikantní chuť… chuť do života! No… když jsme měli pomazánku hotovou, šoupali jsme ji do skleniček, na které jsem vyrobila visačky s podpisem, s recepturou, dobou trvanlivosti a názvem knížky. Trvalo nám to celé odpoledne, a když jsme byli hotoví, tak… před námi zůstalo asi třicet prázdných sklenic. Pomazánky ze tří kilo škvarků bylo prostě málo. Naštěstí jsem si vzpomněla na další vhodný skleničkový recept. Na pomazánku z červené řepy s kysanou smetanou, křenem a česnekem. A plnili jsme červenými prsty od nastrouhané řepy až skoro do rána…

Křest byl fajn. Za největší krasavici bych vyhlásila dceru Světlany Nálepkové Pepinu. Vždycky byla moc hezká, ale teď, jak má malého chlapečka, je ještě krásnější! Pak následovala sošná Kateřina Brožová. Nikdy nezklame, vždycky přijde. Málokdo ví, že je naprosto spolehlivá a milá. Nella Boudová – jak sexy holka. Sabina Laurinová, veselá a štíhlá jako proutek… Chtěla být baletkou, teď na konzervatoři studuje její talentovaná dcera právě klasický balet… Krásná byla Petra Černocká, která má smlouvu s ďáblem, protože nestárne. Světlana Nálepková taky vypadá třicet let stejně a vypadá tak, i když má starosti… Uršula vypadala vesele a hezky a měla super kabelku a… Ivoš Šmoldas se od dob, kdy jsme se viděli poprvé, což je šíleně dlouhá řádka let, nezměnil ani trošinku. Když jsem mu to řekla, uklidnil mě. Položil mi ruku na rameno a pravil: „Možná, že jsem opticky nezestárl, ale ujišťuju tě, že duševně je mi nejmíň sto. Jsem zapomnětlivej, zmatenej, vyčerpanej a hlavně… úplně blbej!“

Kmotrem knížky byl Jakub Kohák. Tvářil se, že mu vůbec nevadí, že v seriálu Doktoři z Počátků hraje mého milence. A byl tak jiskřivý a vtipný, že mne až zamrzelo, že seriál není skutečnost.

Křest uváděl mladý herec, který mi připomíná mého syna, a který je už tři roky můj kamarád – Vašek Šanda. Byl ze své první moderace vynervovaný a řekl: „Tak jsem si to moderování zkusil a myslím, že to už nikdy nebudu dělat.“ A my všichni kolem jsme se zasmáli a zkušeně řekli: „Blbost! Vždyť ti to šlo, a i kdyby… hele… za dvacet let ti to ani nepřijde!"

Ať žijí flámy, věčně mladí muži, nestárnoucí krásky, kamarádi, dobré jídlo a iGlanc! A ať nikdo nikdy neztratí chuť do života!