Když je člověku nejhůř, začne se obracet k různým alternativním způsobům léčby. Jedním z těch nejdiskutovanějším je bezesporu řízené hladovění. Asi si po svátcích říkáte, že po tom přecpávání by vám takové kúra jedině prospěla. Jenže to není tak jednoduché…

Mnozí si pletou hladovku s půstem. Zatímco půsty fungují jako očista organismu, hladovka má za úkol tělo naprosto restartovat a uzdravit. Půst znamená, že z jídelníčku vyloučíme některé složky, jako třeba maso, mléčné výrobky, sacharidy… Ale stále „něco“ jíme. Ať už je to speciální nápoj nebo vybraná strava.

„Hladovka se sestává jen a jen z vody v dostatečném množství,“ vysvětluje přesvědčený hladovkář Jenda Cihlář. „Lidé si o mě myslí, že jsem blázen. Dokonce jsem kvůli nepochopení musel několikrát měnit zaměstnání, protože režim na hladovce je poněkud jiný,“ vysvětluje učitel jógy. Nutno dodat, že si svou cestu pravidelného hladovění musel tvrdě vyšlapat. Rozhodně s tím nezačal ze dne na den.

Vše začalo tím, že jeho tělo vystavené každodennímu stresu v práci i doma, začalo stávkovat. Jenda měl astma, těžké záchvaty migrény, imunita šla od desíti k pěti. „Pořád jsem chodil po doktorech a neměl žádnou chuť do života. Zkusil jsem na doporučení kamarádky jógu a tam se potkal se zajímavými lidmi. Díky nim jsem se začal zajímat o řízené hladovění, jiný styl života. Když jsem poznal, co všechno můžu vyřešit, nebylo nad čím uvažovat. Prostě jsem to zkusil,“ líčí Jenda, bývalý profesionální muzikant svůj začátek cesty bez potravy.

Vědci uvádějí, že člověk vydrží bez jídla přibližně šedesát dní! „Jenže to není tak jednoznačné, rozhodně nejde o uviverzální tvrzení. Záleží velmi na tom, v jaké tělesné kondici byl dotyčný před hladověním, kolik tělesného tuku má a jaký je jeho metabolismus. Obecně se uvádí, že žádný člověk nemůže přežít ztrátu víc než čtyřiceti procent své tělesné hmoty,“ uvádí věc na pravou míru praktická lékařka MUDr. Jana Dolejší.

Podle ní hladovka začíná být pro člověka alarmující už po třech až pěti dnech, kdy tělo spotřebuje zásoby sacharidů ve formě glykogenu. „Zhruba po této době se metabolismus přehodí na stravování na tuků, které jsou velmi důležitým zdrojem energie,“ vysvětluje, „Člověk začíná vydechovat aceton, který v organismu vzniká při nadměrném spalování tuků. Jakmile objem ketonů v těle stoupne, nastane ketoacidóza a ketokóma, které mohou být příčinou smrti.“

Pokud se setkáte s hladovářem, mějte se na pozoru, protože u něj dochází ke změnám nejen v těle, ale také v chování. Což je logické. Na začátku hladovění je člověk podrážděný, pak upadá do letargie a tělesně slábne. Je zmatený, cítí se vyčerpaný a horší se mu úsudek. „Imunita pomalu slábne, výjikou nejsou ani zažívací potíže. V pokročilejším stadiu hladovky se dokonce mohou vyskytnout vidiny, svalové křeče a nepravidelný srdeční tep,“ varuje Dolejší.

Navzdory nebezpečí úmrtí jsou tady tací, kteří na hladovky v různých délkách nedají dopustit stejně jako Jenda. Tvrdí, že nemá-li organismus jídlo, dává do oběhu své vnitřní zásoby, začíná tzv. vnitřní vyživování. Pocit hladu se projevuje pouze v prvních dnech. Pak téměř zmizí a začnete se cítit skvěle. „Lépe se mi spalo, dokonce jsem měl pocit, že můj mozek funguje na sto procent".

Foto: Archiv