aneb Ptejte se a já vám možná odpovím!

Měla jsem představení ve Strakonicích a jako vždy mi diváci během přestávky napsali dotazy, na které jsem jim po přestávce měla upřímně odpovědět. Zaujaly mne tři otázky. První zněla: „Kolik váží váš manžel?“

Nevím. (Nevím ani, kolik vážím já!) Vím ale, že můj muž je hubený. Z profilu prakticky neviditelný. A většinou jsou mu velké všechny džíny. (Mně nikdy žádné džíny velké nebyly!) A aby mu džíny nepadaly, tak si do nich strká košile, tlusté svetry a tuhle jsem si všimla, že si do džín zastrčil i manžestrové sako. Můj muž se nikdy na osobní váze neváží sám. Vždycky má v náručí našeho psa. Tvrdí, že proto, že vlastně váží psa a sebe odčítá, ale já si myslím, že nechce být konfrontován se svou muší váhou.

Druhá otázka zněla: Jaký je váš názor na nevěru. Jednoduchý: „Já ano! On ne!“

„Co pomůže padesátileté ženě, aby zůstala krásná?“ zeptala se mne jedna dáma.

„Co jí pomůže?! Asi tma… A vzpomínky!“