Mám za sebou dost hektické období. Ve stresu, že jaro se blíží a já ho poprvé prožiji bez manžela, jsem si naplánovala, že nejdřív odjedu do Francie za synem a pak se zúčastním pěti autogramiád v severovýchodních Čechách.

V Paříži bylo krásně. Francouzky byly francouzsky rozevláté, vlnily svými volány, kloboučky měly naražené do čela, dlouhé náušnice jim cinkaly na drobných ouškách a jejich střevíčky na vysokých hubených podpatečcích vyklepávaly do pařížské dlažby rytmus šansonů Edith Piaf. Francouzky měly na hrdlech barevné šály, v rukavičkách svíraly sklenky s růžovým vínem a mašle jim klouzaly po rafinovaně nedbalých účesech.

Francouzky se mi líbily. Jak decentně chroustaly salát, uždibovaly sněhové pusinky a srkaly ústřice. Většina Francouzek měla na sobě černé šaty a černé kabátky s rukávy pod lokty a většina Francouzek měla dost nápadně namalovaná ústa. Skoro všechny Francouzky měly na sobě ozdobnou sponu, nápadnou koženou kabelku a starý typ mobilu. Skoro žádná Francouzka neuměla anglicky, a tak jsem si s nimi nemohla povídat.

Má slovní zásoba mi ale stačila k tomu, abych si pořídila nové šaty v námořnické modři, slamák s oranžovou kytkou a náušnice velké jako sloní slzy. Obohacená o zážitky a módní výstřelky odjela jsem do klidu Lázní Bělohrad, které se staly centrem mých spisovatelských cest. Navštívila jsem Novou Paku, Semily, Vrchlabí, Jilemnici a Nový Bydžov. Do každého knihkupectví dorazilo hodně čtenářů a ve všech knihkupectvích převládaly ženy. A tak jsem měla možnost srovnávat.

Všimla jsem si, že Češky jsou větší než Francouzky, mají širší ramena, kulatější obličeje, statnější zadek, dlaně i chodidla. Všimla jsem si, že české ženy mají vlasy ostříhané tak, aby jim nepřekážely u obličeje, že vlasy jsou tvarované do oblých linií a že hodně českých žen působí mnohem avantgardněji než Francouzky, protože ty nikdy nemají vlasy výrazně pruhované a nenosí  na hlavě jiné barvy, než je blond, rezavá a hnědá.

Havraní čerň jsem na žádné Francouzce neviděla a taky jsem tam nikdy nezahlédla účes geometrického střihu s temně rudými prameny anebo odbarvenou žlutou rádiovku na vlasech tmavě mahagonových. Češky na rozdíl od Francouzek preferují sportovní oblečení. Češky nosí zásadně džíny a boty, které musí vydržet hodně. I kabelky Češek jsou větší než Pařížanek a Češky rády zamění smuteční francouzskou čerň za šedou, vínovou a bordó, které nosí na svých péřových bundách.

Češky, které jsem v knihkupectvích potkala, měly mnohem srdečnější obličeje, širší úsměvy a dobráčtější oči. České tváře byly zvláštním způsobem něžnější a otevřenější a mezi Češkami, které jsem potkala, bylo minimálně deset žen, které mě oslnily svou šikovností. Jedna dáma mi totiž nabídla vlastnoručně upečené kremrole, jiná mi předložila rohlíčky s povidly, další mi dala pro vnuka legrační myš, kterou upletla nejen mně, ale všem členům své rodiny, svým kamarádkám i jejich dětem.

České ženy v knihkupectvích vesele hlaholily, smály se a pokorně děkovaly za můj podpis. České ženy, které jsem v minulém týdnu měla tu čest potkat, byly úžasné. A já jsem byla moc pyšná na to, že čtou Glanc a mé knížky, když přitom samy umějí tolik obdivuhodných věcí. Takže mě napadla tato báseň:

Óda na českou ženu Česká ženo, nejen v zemi zdejší ty jsi ze všech nejkrásnější! Tvá krása je bez hranic, žádný muž nemůže chtít víc! A kdyby náhodou jo, tak, tak… je to úplnej vůl!

Českým ženám, některým vyvoleným volům a Glancu zdar!

Vaše