Miláčkové zlatí, včera jsem byla na oslavě dvaceti let trvání televize Nova. Akce probíhala v Národním muzeu a bylo to velkolepé. Hostesky nosily maličké porce čerstvého tuňáka, tataráčky z mořského vlka, krevetky na špejli a nejvíc mi chutnaly kuřecí špízky s arašídovou omáčkou.

Na veliké obrazovce se děkovalo, chválilo se, optimisticky plánovalo a všichni hosté chodili po majestátním schodišti nahoru a dolů a na ochozech kolem dokola. Já jsem zaujala strategickou polohu na křižovatce dvou chodeb, opírala jsem se pohodlně o vysoký stolek, popíjela jsem bílé víno a vesele jsem se zdravila se svými kolegy - herci, se kterými  se už skoro tři čtvrtě roku setkáváme v "doktorských" Počátkách.

Na večírek mě doprovázel Vašek Šanda. Moc příjemný, milý a chytrý mladý herec, který hrál v Troškově pohádce Z pekla štěstí, kde měl za filmovou maminku Sabinu Laurinovou. Všichni jsme se skamarádili na dětském filmovém festivalu ve Zlíně a na večírku Novy jsme si náš zlínský mejdan osvěžili. Večer probíhal bez kolapsů, decentně, relativně srdečně, všeho bylo dost… A pak Sabina položila na hořící svíčku ubrousek, ten vzplál, chytil ubrus, plameny šlehaly a Sabina do nich inteligentně foukla. Kusy hořícího ubrousku mi spadly na šaty a do výstřihu, ale naštěstí  do mě kamarádi pohotově plácali tak mocně, že se ze mne nestala planoucí pochodeň.

A pak jsem dostala otázku: "Pamatujete si na to, co se stalo před dvaceti lety?"

A já si vzpomněla, že jsem tehdy dostala nabídku od holandské firmy, abych začala rozjíždět projekt nového společenského časopisu. Že jsem se rozhodla založit časopis Story, že jsem dopsala scénář k filmu Díky za každé nové ráno, točila jsem magazín V žitě, vyšla mi knížka Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a mé dceři bylo 13 a měla samé jedničky a můj syn byl osmiletý a jeho učitelka si mne zavolala, ukázala mi obrázek, který nakreslil a který vypadal úplně jinak než u ostatních dětí, protože měl perspektivu a museli jste se na něj dívat jako by seshora.

A učitelka mi řekla, že by doporučila synovi psychologickou poradnu, zda nemá nějaké psychické problémy. Šla jsem proto tehdy do poradny, kde synovi dělali test inteligence a zkoumali, zda není autista, mutista nebo psychotik a pak za mnou přišel lékař a řekl mi: "Hm. Tak víte, co si myslím, že za tím obrázkem je?!" A když jsem mu visela na rtech, tak pravil: "Ten váš kluk bude asi moc pěkně kreslit!"

Můj kluk moc pěkně kreslí. Studuje umění v daleké cizině a já si na základě jeho talentu optimisticky maluju svou budoucnost. Až uplyne dalších dvacet let a Nova bude slavit čtyřicítku a někdo se mne tam bude ptát, jestli si pamatuju, co na začátku celé té úspěšné televizní etapy stalo, tak odpovím: "Tehdy - můj celosvětově proslavený syn - můj Picasso, van Gogh, Leonardo Da Vinci a Mucha v jednom - tehdy nakreslil svůj první výtvor, a ten mu odstartoval tuhle fascinující závratnou kariéru!"

PS: Večírek Novy byl fajn. Určitě až do půlnoci. Co se dělo pak, nevím, protože jsem jela domů v luxusním taxíku s řidičem, který řekl, že mne má rád. Byl moc hezký, inteligentní a měl glanc!