To, že život tropí hlouposti, už dávno víme. Tak nějak jsme se s tím smířili. Ale co nám hlava nebere, jsou paradoxy. Sice jich mnozí myslitelé a matematici vyslovili už slušnou řádku, ale stejně je těžké se s nimi vyrovnat. Proč je není možné v určitém věku najít partnera, když je jich kolem nás nespočitatelné množství? 

Odpověď je snadná: protože s přibývajícím věkem rostou nároky ženy a nekvalitních mužů je mnohem víc, než těch kvalitních. Jak je to možné?

Snadno. Ženy už se odmítají kvalifikovat jako pouhý krásný přívěsek muže, který má v očích kumpánů zvednout jeho cenu, nechtějí být jen hospodyněmi, kuchařkami, uklízečkami… Před pouhým stoletím byla hanba být starou pannou, před pár desítkami let svobodnou matkou, takže to vlastně není tak dlouho, co žena brala téměř jakéhokoli partnera, který se jí namanul. A rozvedená či opuštěná ve středním věku teprve! Ale doba se změnila. Ženy šlapou mužům na paty v mnoha směrech – proč by tedy měly ustupovat, pokud jde o partnera?

Kuriózní je, že s přibývajícím věkem se požadavek na kvalitního muže zvyšuje. Pokud má muž ve třiceti holý zadek, má ještě dost času vystoupit k výšinám, něco v životě dokázat. Ve čtyřiceti letech je to horší a v padesáti? Ženy chtějí muže zajištěné, pohledné, udržované, sečtělé, vášnivé, romantické, mužné, vysportované, intelektuálně založené… Aby jim byli oporou i rovnocenným partnerem. Čím je žena starší, tím větší má na muže nároky. Navíc s každým ukončeným vztahem se zvyšuje počet položek na seznamu nežádoucích kritérií.

Možná proto je čím dál víc nezadaných žen. Mají na svět, své potenciální partnery, ale i sebe samé příliš vysoké nároky? Existuje vůbec dokonalý muž? Nebo se musíme jako vždy smířit s kompromisem?

Foto: 123rf.com