Mladá hvězda seriálu Cesty domů a zpevačka kapely Monoskop rozhodně není v herectví žádný žabař. Na prknech, co znamenají svět, už nasbírala řadu zkušeností a nyní září před kamerou. 

Co pro tebe znamená „cesta domů“? Ted už je to trochu jiné, než za časů studia. V současné době je to pro mě práce, natáčení seriálu Cesty domů, ale kdysi to byly časté jízdy do České Lípy, odkud pocházím, většinou v pátek večer po škole. Cesty domů… Dnes už mám domovy dva, i když ten v České Lípě je, jak jinak, ten pravý…

Byla jsi překvapená, když jsi roli Vendy dostala? Byla, ale ani ne tím, že jsem byla do role obsazena, jako spíš tím, jak to probíhalo. Šla jsem totiž rovnou na kamerové zkoušky na Primu, což pro mě bylo poprvé. Vždy před tím každý casting probíhal nejdřív jen pozváním k natočení medailonku a pak až v druhém kole nějaký text. Vděčím za to KO castingu a také předchozí roličce v seriálu Zázraky života.

Pamatuješ si na svůj první natáčecí den? Jéje! Odehrával se v ateliéru, režíroval Jiří Adamec a kolegové byli Pája Vitázková a Honzík Zadražil, moji sourozenci… Pan režisér byl velmi přísný a musím se přiznat, že mě to trochu rozhazovalo… Ale bavilo!

Co máte s Vendulou Bernátovou společného? Myslím, že je stejně citlivá a upřímná, ale je víc tvrdá než já a taky trochu zaslepená.

Kromě herectví máš ještě milion jiných aktivit… Ano, zpívám v kapele Monoskop, vytvořila jsem hudbu k divadlu i filmečkům, a režírovala amatéry..:-)

Zapomněla ses zmínit, že také děláš PR.  Jak jsi k tomu přišla? Pomáhám s festivalem, který se jmenuje Mental power Prague film festival, letos bude probíhat od 7. do 9. 6. v Divadle Palace, takže doražte! A jak jsem k téhle práci přišla? Šťastnou shodou okolností!

Jaké pro Petru byly první zkušenosti s bulvárem, zda je problém najít si coby úspěšná mladá herečka opravdového partnera a jakou sílu mají přání se dozvíte ve velkém rozhovoru v aktuálním čísle Glancu s Míšou Maurerovou na obálce, které je právě v prodeji.  

Foto: Archiv FTV Prima