Lence přezdívají v redakci Ovečka, kvůli jejím krásným kučeravým vlasům. V časopisu Glanc pracuje rok. Jejím úkolem je dohlížet na to, aby byly články v Glancu čtivé a hezky plynuly. Čerpá při tom ze svých bohatých patnáctiletých zkušeností v nejrůznějších tištěných médiích, kde střídavě pracovala jako píšící novinářka i jako editorka.

V redakci je oblíbená a nikdo na ni nedá dopustit. Narodila se ve znamení Býka, ovšem na horoskopy nevěří od té doby, co se jí narodila dvojčata – ačkoli jsou její holčičky od sebe jen pět minut, každá je úplně jiná. Pravdou každopádně je, že na Lenku sedí základní vlastnosti žen zrozených ve znamení Býka - jsou rozvážné a klidné, mají silné estetické cítění a kladný vztah k přírodě. Pokud nedělají věci, které jsou jim proti srsti, stanou se z nich krotká telátka.

Se svým manželem Michailem, který je mimochodem Bulhar (odtud to exotické příjmení), Lenka vychovává tříletá dvojčátka, Marinu a Alžbětu. Sama o sobě říká: „Občas jsem přecitlivělá, ale pořád je to lepší, než být necita!“

MINIROZHOVOR

Jednou z vlastností býka je i tvrdohlavost. Dokáží ji dvojčátka prolomit?

Neřekla bych, že zrovna tvrdohlavost je moje charakterová vlastnost. I když jistá její dávka je při výchově malých dětí podstatná, pak se jí ale říká spíš důslednost, a o tu se se střídavými úspěchy snažím. Tvrdohlavá jsou spíš moje dvojčata, přestože nejsou zrozená v Býku.

Vzpomínáš si v Glancu na nějaký rozhovor, který si dodnes pamatuješ víc, než ty ostatní?

Mám moc ráda rozhovory, z kterých je zřejmé, že to mezi jejich autorkou a zpovídaným ,jiskřilo‘, že byli naladění na stejnou vlnu. V Glancu naštěstí nejsou výjimkou. A úplným blahem pro mě je editovat ,jiskřivý‘ rozhovor s někým, kdo se zas tak často v lifestylových časopisech neobjevuje. I to je, naštěstí, v Glancu poměrně častý jev.

Tvůj manžel je Bulhar. Naučila jsi ho milovat českou kuchyni nebo jsi podlehla té jeho? Manžel je sice Bulhar, a to velmi hrdý, ale v Česku se narodil, takže je dost asimilovaný. Vzhledem k tomu, že vaření není zrovna můj koníček, je rád, že vůbec něco uvařím, a bulharskou stravu po mně nevyžaduje. Když na ni má chuť, ukuchtí něco sám (tj. tak jednou za čtvrt roku), anebo spolu jdeme do bulharské restaurace.

Foto: Vladan Krumpl