Jemná a křehká blondýnka se narodila ve znamení Berana a v médiích pracuje už pětadvacet let. Když se jí pan učitel v sedmé třídě zeptal, čím chce být, vstala a hrdě odpověděla, že zpěvačkou. Vyučující jí tehdy v jejím snu nepodpořil, naopak, vysvětlil jí, že to není žádné povolání.

A tak malá Andrejka svou vysněnou práci odsunula do pozadí a rozhodla se, že bude učitelkou. Táhlo ji to v každém ohledu mezi lidi. „Na vysokou školu pedagogickou jsem se tehdy nedostala, ale vůbec mi to nevadilo, protože jsem se zamilovala až po uši. Nastoupila jsem tehdy do České tiskové kanceláře a poprvé přičichla k novinařině, v podobě agenturního zpravodajství.‟

Andree se práce zalíbila, a tak při ní vystudovala vysokou a ještě stihla porodit svou první dceru Sandru. V médiích už zůstala, dostala velkou školu, prošla nejrůznější tištěná i online média a působí i jako televizní reportérka. Po pěti letech přišla druhá dcera Nikola. Když trochu povyrostla, brala Andrea obě holčičky s sebou na odpolední společenské akce, které pracovně navštěvovala. To, že se jejich máma pohybuje mezi celebritami, je pro obě holky úplně běžné a setkání se známými tvářemi je nijak nepřekvapí. Jedna z nich dokonce uvažuje o tom, že se pustí v máminých šlépějích. Sice si uvědomuje, že je to povolání časově náročné, ale líbí se jí svobodný život novináře, který je často opepřený zajímavou služební cestou.

„Vždycky jsem byla spíš introvert, takže když jsem měla dělat s někým rozhovor, musela jsem překonat vnitřní obavy. Ale naštěstí jsem také upovídaná, přátelská, empatická a nebyla jsem ostatním nesympatická, takže mě brali. Zkušenostmi se to samozřejmě zlepšilo a tréma se vytratila, ale pokoru k lidem mám stále. Nikdy nebudu žádný suverénní ranař.‟

Práce novinářky, která zná každou celebritu, je zajímavá, nevšední a vyžaduje bezesporu určitý stupeň empatie. Andrea říká, že slavné hvězdy a hvězdičky z té lidské stránky vždy nejlépe poznala, když s nimi někam cestovala. To, jak se chovají v běžných situacích, nejlépe ukáže jejich pravou tvář. Na cesty se vydala například po boku Simony Krainové, Mahuleny Bočanové, Gábiny Partyšové, Jaro Slávika… „V zápalu práce někdy překonávám sebe sama. Vzpomínám si, jak jsem s Katkou Neumannovou absolvovala horolezeckou opičí dráhu – ona už byla skoro na konci a já se klepala strachy někde na větvi. Ale zvládla jsem to! Nebo když jsme letěli do Manchesteru s první československou pilotkou přímo v kokpitu, to byl zážitek!‟

„Někdy člověk ve snaze odvést dobrou práci úplně zapomene, že to, co dělá, by jinak nikdy nedělal (a zvlášť já jako introvert). Vzpomínám si třeba, když tu měla koncert Madonna. Dostali jsme informaci, že má tajnou večeři na Staromáku, a tak jsme se tam všichni vydali a číhali na ni. Snažila se utéct zadním vchodem, upadla a rozbila si bradu.‟

„Asi nejsilnější momenty pro mě byly, když jsem dělala rozhovor s někým, kdo za pár dní už nebyl mezi námi. Pokaždé, když jsem šla navštívit Bořivoje Navrátila, který bojoval s rakovinou, odcházela jsem s tím, že tohle naše setkání může být poslední… Nejvíce mě ale zasáhlo, když zemřel Petr Muk. Tak náhle. Byla jsem jedna z posledních, kdo ho viděl živého.‟

Andreu však ještě víc, než zpovídat celebrity, baví objevovat a zkoumat obyčejné lidi. Pracovala například v televizních pořadech Nahá jsi krásná, jehož cílem bylo zvyšování sebevědomí žen, anebo Hledá se táta, který byl o vztazích mezi lidmi a největší roli v něm hrála psychologie a empatie. „Při natáčení jsme se hodně nasmáli, ale taky jsme si pobrečeli…‟

Foto: Pavel Horák