Křehká blondýnka Iveta Fabešová zaujala před lety v televizním kuchařském klání Na nože! svým zápalem pro kuchařinu i samotného Zdeňka Pohlreicha. Jako amatérka to mezi mužskými profesionálními kuchaři neměla snadné a přestože soutěž nevyhrála, její jméno rozhodně nezapadlo. Stala se autorkou kuchařek, protagonistkou TV pořadů o vaření a nejnověji je tváří “pečicího” projektu Matky a dcery.

Kdy jste si řekla, že budete cukrářkou? Pečení jsem milovala už jako malá holka. Trávila jsem každé Vánoce u babičky – a to byly pečící maratony. Takže vášeň a láska k oboru ve mně byly už odmala. Pamatuji si, jak se mi všichni smáli, když jsem jim říkala, že se jednoho dne budu živit sladkostmi. Dnes už se moji nejbližší nesmějí.

Jak vzpomínáte na soutěž Na nože? Přihlásila byste se tam znovu? Na soutěž mám dobré vzpomínky, i přesto, že to bylo náročné a ostatní soutěžící mi dávali najevo, že nejsem profík a nemám tam podle nich co dělat. Byla to velká škola psychické vyrovnanosti. Občas jsem měla pocit, že soupeři čekají jen na to, jestli se zhroutím mezi sporáky. Pochopila jsem, že nemůžu proti deseti chlapům bojovat a urážkám jsem čelila vytrvalým pohledem do očí. Každý den jsem si musela opakovat, že co mě nezabije, to mě posílí. Ale rozhodně bych se přihlásila znovu, protože to byla skvělá zkušenost a soutěž odstartovala moji cukrářskou cestu. Tam jsem si totiž uvědomila, že nechci dělat nic jiného než péct a věnovat se gastronomii.

Kde hledáte inspiraci k pečení? Všude kolem. Třeba ochutnám nějaký dezert v restauraci a zaujme mě chuťová kombinace a zkouším ji pak použít jinak. Například ji dám do čokolády nebo do mých oblíbených makronek.

Máte nějaké vychytávky jak usnadnit pečení? Používáte kuchyňského robota, nebo spoléháte na svou fyzickou kondici? Dlouho jsem spoléhala jen na svoji fyzickou kondici a dnes mám takové svaly na rukách, že by mi je mohl závidět kde jaký kulturista :-) Už jsem se ale trochu posunula a v cukrárně využíváme stroje, které nám usnadní práci.

iveta projekt

Existuje recept, který se vám stále nedaří upéct? Recept přímo ne, ale ještě pořád je pro mě trochu výzva čokoláda a modelování. I když si myslím, že není potřeba umět úplně vše a je lepší se specializovat. Po 3 letech, co peču makronky, si můžu říct, že je umím, ale byla to práce je vypilovat aby byly hladké, na povrchu křupavé uvnitř vláčné, ale ne mazlavé. Dnes si většina lidí myslí, že když má makronky nepopraskané tak už je umí, ale tam to teprve začíná.

Je rozdíl mezi tím, jak vaří ženy a jak muži? Pro ženy je vaření povinnost, zatímco pro muže je to koníček. Žena během vaření hlídá děti, žehlí, pere. Muž si vše připraví, všem oznámí, že jde vařit a tudíž si nepřeje být rušen a pak nechá proudit svoji fantazii a tvoří. Možná proto se říká, že muži jsou lepší kuchaři než ženy, ale myslím, že je to prostě tím, že ženy “musí”. A jde-li o profesi – tato práce je fyzicky náročná, a i když jste silná ženská, není jednoduché to zvládat.

Kdo je vaší gastroinspirací? Máte svůj vzor? Rozhodně Pierre Herme a Christopher Felder. Třeba když vidím novou kolekci makronek od Pierra říkám si: limeta a malina? No jasně! Proč mě to jen nenapadlo!

Nyní pracujete na projektu Matky a dcery. Proč vznikl tento projekt? Můžete nám ho přiblížit? 

Dlouho ve svém okolí vnímám touhu žen se emancipovat a vyrovnat se až nesmyslně mužům. A přitom to, že nás příroda takto nastavila je dokonalé a já bych si přála, aby se ženy více vrátily samy k sobě a více projevovaly své ženství a pečení je ženství. Proto jsme vymyslely projekt Matky a dcery, kde jde o sdílení zkušeností a postřehů z kuchyně a harmonizování nejdůležitějšího vztahu ženy, matky a dcery.

Foto: Marek Bartoš