V posledních letech si muži při rozvodových stáních stále častěji stěžují na to, že manželka o sebe přestala pečovat. Nebo že ztloustla. Nedávný výzkum partnerského života ve Velké Británii dokonce ukázal, že muži své ženy opouštějí už kvůli třem kilům. Opravdu za to může nadváha?

Podle všeho nikoli. Tím hlavním důvodem je fakt, že žena s nadváhou rovná se žena protivná. Celý jeden rok ze svého života strávíme před šatníkem vymýšlením, co si vezmeme na sebe. A většinou pak jdeme stejně ven nespokojené. Nejspíš i proto, že se téměř všechny vidíme tlustší. V reálu to s naší postavou není zdaleka tak špatné. Tedy alespoň ne do svatby.

Proč jsou vdané ženy obvykle tlustější než svobodné? Protože svobodná žena přijde domů, podívá se, co je v ledničce, a jde do postele. Vdaná žena přijde domů, podívá se, co je v posteli, a jde do ledničky, praví se v jednom vtipu. Faktem je, že pokud jsme v manželství nebo samy se sebou nespokojené, přibíráme velmi rychle. Jídlo je totiž ten nejjednodušší prostředek k zahánění stresu.

Stejně jako při sportu, i při jídle se nám vytváří v těle endorfiny, hormony radosti. Na chvíli tak na všechny strasti zapomeneme. Když máme nervy, také obvykle málo spíme, což je další důvod, proč nespokojené ženy nebezpečně přibírají. Mezi třicátým a čtyřicátým rokem života, kdy většina z nás prožívá své první manželství i mateřství, navíc začne zpomalovat náš bazální metabolismus.

Zcela automaticky přibíráme od této chvíle minimálně půl kila za rok. Tedy pokud nepřestaneme méně jíst nebo se nezačneme víc hýbat. Boj s kily definitivně začíná. Alespoň ženám v jedenadvactém století. Naše prabáby tohle řešit nemusely.

Otcové našich otců byli se svými ženami mnohem spokojenější, byť ty doma neměly ani osobní váhu, natož rotoped nebo hubnoucí čajové směsi. Jejich muži totiž doma měli to, co viděli venku. Dnes si muž zapne televizi nebo otevře časopis a vidí dokonale vyretušované ženské křivky. A to je problém.

Potvrzuje to mimo jiné výzkum profesora Douglase Kenricka a jeho kolegů z Arizonské státní univerzity. Kenrick studoval mediální zobrazení biologicky dokonalých žen a dospěl ke znepokojivým výsledkům: muži, kterým byly předkládány fotografi e sexuálně atraktivních žen, poté posuzovali svoje životní partnerky mnohem kritičtěji a byli méně spokojeni než muži, kterým byly předkládány fotografi e žen s průměrným vzhledem.

Muži nám dnes zkrátka neodpustí skoro nic. Podle psycholožky Alex Doležalové z pražského Institutu partnerských vztahů se ale nemůžeme ani moc divit. „Muži zcela automaticky předpokládají, že když se žení se štíhlou ženou, že taková bude stát po jejich boku i dlouho po svatbě. Kdyby chtěli tlustou, tak si přece sbalí tlustou!“

Na rozdíl od Britů nejsou čeští muži ale zdaleka tak malicherní a tří kil navrch si kupříkladu nepovšimnou vůbec. Leckdy ani pěti nebo sedmi, což většina žen nedokáže pochopit. Vysvětlení je jednoduché: pokud tloustneme takzvaně souměrně, pro muže je opravdu všechno v pořádku. Víc než kila je totiž důležitější poměr pasu k bokům, tedy tvar přesýpacích hodin. Dokud nezačne partnerka přibírat v oblasti břicha (možná Britky přibírají nejčastěji právě tam), muž je spokojen.

Navíc jen osm procent mužů dává přednost velmi štíhlým ženám, těm ostatním se líbí velikost čtyřicet. Onou kritickou hranicí (alespoň pro české muže) je deset kilo. „To mi pak tady v ordinaci klient vypráví o tom, že dříve, když byla jeho partnerka ještě štíhlá, měl mnohem větší chuť na sex. Také si neumí vysvětlit, proč s tím jeho žena něco nedělá. Nakonec si vysvětlení najde: nechce kvůli mně hubnout, protože už o mě nemá zájem,“ vypráví psycholožka Alex Doležalová, s čím za ní mužští klienti chodí. Proč to spousta z nás nechá dojít až sem?

Většinou se to stává těm ženám, které se oddají rodině a mateřství. „Pak se po letech jakoby proberou z těžkého snu a zjistí, že mají tři děti na krku, třicet kilo na těle a manžela u milenky. Je to škoda, protože by stačilo, aby nezapomínaly, jak moc důležité jsou ony samy a jejich spokojenost, tedy i spokojenost se svým tělem. A že svatba ani porod neznamená, že se obětují ve jménu rodiny,“ říká Alex Doležalová.

Začít v tu chvíli něco se sebou i se svým životem dělat bývá složité, ale jde to. Jen se nesmí moc otálet, protože hrozí, že se roztočí spirála, ve které svou nespokojenost a tloušťku začnete zahánět. Jak jinak než zase jídlem. Tím ale od sebe svého muže odeženete nejspíš nadobro

Jak poznáte, že už je zle? Jakmile se většina vašich myšlenek začne točit okolo jídla a vy budete myslet jen na to, co si za chvíli dáte a co si naopak dát nesmíte. Pak máte problém. Takové myšlenky značí, že nežijete radostný život, protože veškerou svoji pozornost místo na radosti soustředíte na jídlo. „Tehdy už na to sama nestačíte. Doporučuji návštěvu psychologa, dietologa nebo jiného odborníka, který vám s vašimi stravovacími návyky pomůže. A v důsledku i s vaším manželstvím,“ radí Alex Doležalová.