Včera jsem měla talk show ve Varnsdorfu a dostala jsem tam několik otázek, na které se pokusím odpovědět právě dneska. 

Nepostradatelné knihy Milý Karle, chcete vědět, jakou mám zkušenost se čtečkou Kindle. Strašnou! Vloni jsem ji měla s sebou v Itálii, měla jsem na ni nahráno 3000 titulů a čtečka se mi rozbila hned třetí den pobytu. Četla jsem pak do zblbnutí a do posledního písmenka časopis Reflex a od té doby jsem na něj alergická. (Nemůže za to reflex, Kindle ano!) Možná, že čtečka prostě nezvládla ten nápor přímořského větru, slunce, soli a písku, ale stejně… knížka je prostě knížka! A jestli nevíte, jakou si vzít na pláž, tak mám pro vás jeden titul. Přečtěte si biografickou knihu režiséra Juraje Jakubiska. Moc si ho vážím jako režiséra. Je básníkem obrazu, jeho filmy mají duši. Je v nich slovanství. Směs hořkosti, radosti, krásy ze zrození i krásy ze smrti… I Jakubiskův životopis se čte jako šťavnatý román, kdy všechny vzpomínky vidíte plasticky před sebou… Moc mě tahle knížka nadchla.

Zadek bez vrásek Milá Václavo, na tvou otázku jsem žádnou vtipnou odpověď nenašla. Třeba se to povede někomu jinému. Tvá otázka je úžasná: Proč se vrásky dělají na obličeji, když na zadku je tolik místa?

Hm. Napadá mně vlastně jedna odpověď: „Kašli na své vrásky! I když se budeš jakkoliv namáhat, vždycky se někde objeví! Protože, když stárneš, tak s tvou hladkou pletičkou je to zkrátka… v prdeli!“

Čtení na pláž Milá Vlasto, jedete do Chorvatska a zajímáte se, jakou knížku byste si měla číst na pláži. Vím jakou! Jmenuje se Temný muž spisovatelky Unni Lindell a je to skutečně temná norská detektivka, která se vám bude báječně hodit k vyhřátému písku.

Temný muž je tlustá knížka s podivně propleteným, moc napínavým dějem, kde se prolínají vraždy dvou mladých žen a jedné Švédky, kterou kdysi dávno adoptoval její psychiatr. Temný muž má v sobě všechno, co má správný detektivní příběh (aspoň podle mne) mít. To znamená: zajímavého detektiva. V případě Temného muže jde o dvojici detektivů (on a ona), kteří spolu něco měli a možná mít zase budou. Vyšetřovatelka Marian je krásná, osamělá, miluje svého psa a něco v její minulosti je krutě záhadného. Marian nemá žádné příbuzné, jen pěstounku, kterou neviděla už dvacet let a ani ji vidět nechce! Detektiv Cato je evidentní děvkař, který se pokorně vrátil ke své žárlivé manželce. Ale… na jak dlouho?!

Temný muž má podobný potenciál jako měla Larssonova severská trilogie Milénium (Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm, Dívka, která kopla  do vosího hnízda). Temného muže doporučuju! Bude vás bavit!

Pište a ptejte se!

vaše HP

(Hm, a kdyby se fakt vrásky místo na obličeji, dělaly na zadku, mohla bych já osobně volné zadkové plochy pronajímat všem svým kamarádkám.)

PS: V naší rodině se objevila nemoc. Nejen proto mne velice oslovila knížka Martina Čápa o našem vynikajícím neurochirurgovi profesoru Benešovi, Cesta do středu mozku… Knížka se čte lehce, skoro jako kdybyste byli na dobrodružné výpravě… dozvěděla jsem se přitom tolik nových informací, že… mi to nějak zamotalo palici!