více >>

Herečka Ivana Andrlová (53) koncem 70. a začátkem 80. let nechyběla snad v žádné inscenaci nebo pohádce. Nyní se opatrně vrací na televizní obrazovky, zatímco divadelním prknům zůstává léta věrná.

Ivanko, v muzikálu Lucie, aneb větší než malé množství lásky hrajete dvojroli, starostlivou maminku hlavního hrdiny i hrdinky. Hlídáte i svojí dceru Míšu? To má snad každý rodič a já nejsem výjimka, navíc tím, že jsme s dcerou spolu dlouho samy a ona je moje nejbližší osoba (samozřejmě kromě rodičů a sourozenců) se to prohlubuje. Jsem nesnesitelná matka (smích).

Vážně? Do dneška jsem nepřestřihla pupeční šňůru, pořád mám strach a pořád jí prudím.

Vaše dcera je dospělá, nabízí se otázka, jestli spolu pořád bydlíte, nebo se v tomto ohledu už také osamostatnila? Bydlíme spolu, v tom není problém, pořád jí beru jako mimino, ale na tom není nic divného. Když přijede moje maminka k nám, tak mi pořád říká, co mám jak dělat. A já jí vždycky říkám: Mami, já to dělám už třicet let, já vím, jak se to dělá. Není to nic zvláštního. Ale tím, jak jsme samy, tak jsme na sebe mnohem víc napojené.

Jste spolu až tak zadobře, že by si domů vodila i své milence? No, ona už velmi záhy pochopila, že naše obydlí je tabu. Je to jediné místo, kde já jsem svobodná, takže k nám chodí velmi málo lidí. Samozřejmě nás lidé navštěvují, občas u nás přespaly kamarádky, ale nikdy se nestalo, že bych přišla domů a byl tam neplánovaný mejdan.

Poměrně nedávno jste svůj krásný byt ukázala televizním divákům… Velký ústupek byl, když jsem si pozvala štáb Prostřeno VIP, to ano. Musím ale říct, že ohlasy byly příjemné, ale není to pro mě můj šálek kávy. Nemám potřebu se se svým soukromím dělit s celým národem.

S tím je spojené i to, že jste se dlouhou dobu neobjevila na obrazovce, až nyní, v několika dílech pokračování Sanitky. Proč tomu tak je? Divadlo je kontinuální, tam se objevuji pořád. Je to moje milovaná práce. Myslím, že dneska už ty karty jsou tak rozdané a já byla dlouho mimo. Co se seriálů týče, určitě platí, sejde z očí, sejde z mysli. Netýká se to divadla, ale já se opravdu dlouho neobjevovala, myslím v televizi. Ale diváci to tak nevnímají, protože se pořád něco reprízuje, takže mě v televizi pořád vidí. Nemám problém s tím, že by na mě lidi zapomněli, jen jsem dlouho neměla práci. Třeba se to teď prolomí.

Chtěla byste s hereckým řemeslem znovu začínat? Šla byste do toho? Mladým hercům a herečkám nezávidím. My začínali v úplně jiné době, kdy té práce bylo strašně moc a nějak se to rozdalo. Teď je jí taky hodně, ale protože se točí seriály, tak pokud do některého z nich člověk nenaskočí, tak je na dlouhou dobu vyřazený. V době, kdy já byla mladá, se točily stovky pohádek a inscenací, takže bylo jednodušší dostat práci. Ty dnešní seriály jsou trošku určující.

Ale co dabing? Za to, jak jste propůjčila hlas Calistě Flockart jste dostala Cenu Františka Filipovského za dabing… Momentálně role nejsou. Dabuju Calistu Flockart v seriálu Bratři a sestry, který se natočil v roce 2007 a sem se dostal s odstupem, ale to už je dokončené. Zase už je to staré. Tak kdo ví…

Ivana Andrlová je neodmyslitelně zaryta do našich myslí po boku Jana Čenského. Proto jsme je vyfotili společně na vánoční číslo časopisu Glanc, které je právě v prodeji. A samozřejmě jsme je také vyzpovídali, mimo jiné nám prozradili, proč jejich láska nikdy nevzplanula…

Foto: Lucie Robinson