Když se řekne mozaika, určitě si představíte obkladový materiál složený z barevných čtverečků, obdélníčků nebo úlomků. Vyrobený může být z glazované či slinuté keramiky, kamene (mramoru, travertinu nebo žuly) či ze skla, ale také například ze dřeva, říčních oblázků nebo nerezu.

Je tedy jasné, že vzhledem k široké škále materiálů, z nichž se dá mozaika zhotovit, je i její využití v interiéru a exteriéru rozmanité. Můžete ji použít na stěnu za kuchyňskou linkou, vyzdobit s ní koupelnu (popřípadě ji použít jen v úzkém pruhu mezi obklad místo listel) či podlahu v chodbě anebo lze s její pomocí ozvláštnit například schody do venkovního bazénu. Vůbec se ale nemusíte omezovat jen na rovné plochy! Díky praktickému formátu a způsobu lepení lze s mozaikou poměrně snadno obložit sloupy, oválné vany či oblé lavice v sauně. A to stále není vše! Ozdobit s ní můžete i bytové doplňky, jakými jsou například rám zrcadla či deska jídelního stolu.

Možností využití mozaiky je zkrátka bezpočet, přičemž ať už se rozhodnete pro jakýkoli typ, spolehněte se na to, že dokáže do prostoru vnést „drive“ a pořádně ho rozparádit, stejně jako ho svede ozvláštnit zcela nenápadně. Záleží jen na vás, jaký zvolíte barevný odstín a jak pestrý vzor.

Keramika versus sklíčka

Zdobení za pomoci keramických kousků má pět tisíc let dlouhou historii, jež sahá až do staré Mezopotámie. Ornamentální i figurální plošná výzdoba se upevňovala do omítky nebo tmelu i ve starém Řecku a Římě a oblíbená byla také v renesanci. Na přelomu 19. a 20. století pak velkoplošnými mozaikovými realizacemi v moderní architektuře proslul španělský architekt Antonio Gaudí. Oproti tomu skleněná mozaika má přibližně o polovinu mladší historii. Pro ni určené malé kousky neprůhledného skla nejprve vznikaly tak, že se tekuté sklo lilo naplocho a po zchlazení se lámalo na malé části, z nichž se mozaika skládala.

Umělci někdy sklo ještě pozlacovali a pak opět potahovali tenkou vrstvou skla, jež měla chránit drahý kov před otěrem. Šlo o pracnou a drahou záležitost, kterou si mohli dovolit jen příslušníci královského dvora nebo církev. Dnešní technologie výroby skleněné mozaiky spočívá ve vylisování jednotlivých mozaikových kousků, jejich prolamování a následném očištění od zbytkového skla v rotačním bubnu. Skleněná mozaika se vyrábí celoprobarvená nebo čirá. Další typy vznikají přidáním měděnky, perleti či drahých kovů. Taková mozaika se krásně třpytí a vytváří měňavé efekty.

Barevná sklíčka si můžete pořídit nejen ve tvaru čtverečků, ale také koleček, oblázků, lístečků či kapek, ovšem i zcela asymetrické. Skleněná mozaika je křehčí než keramická, a tak se s ní musí při lepení velice opatrně manipulovat. Odměnou za námahu je pak efektní vzhled, který se proměňuje se změnou úhlu dopadu světla. Oba tyto druhy mozaik mají vysokou životnost, barevnou stálost a celkem snadno se udržují.

Ve společnosti slavných

Za neutuchající popularitou mozaiky stojí její univerzálnost. Na rozdíl od velkoformátové dlažby, která je již několik sezon velkým trendem, má jednu velkou výhodu – dá se použít i na malé ploše, třeba na obložení panelákové koupelny nebo jako optický předěl místností v malometrážním bytě. Za mozaiku se označují obklady s rozměrem od 0,5 cm až 10 x 10 cm (nejčastěji používaný je rozměr 2,3 x 2,3 a 4,9 x 4,9 cm). Platí přitom, že čím menší formát jednotlivých dílků je, tím luxusnějším dojmem mozaika působí.

Stále žádanější (a nejdražší) jsou umělecké mozaiky o rozměru 0,5 x 0,5 cm a 1 x 1 cm. K nim výrobci přistupují jako k uměleckému dílu. Díky moderním technologiím, jako jsou například kalibrace nebo digitální tisk, mohou na mozaikové obklady navrhovat složité vzory a grafické motivy. Ze zdi u vás doma tak může z mozaiky pomrkávat Marilyn Monroe nebo Elvis Presley. Taková mozaika se většinou skládá jako za starých časů – ručně z jednotlivých kousků. A nejlépe vynikne na samostatné zdi.

Jak na to a co za to?

Větší formáty se obvykle dodávají v arších, jež jsou prakticky nalepené na papíru či silonové síťce o rozměrech přibližně 30 x 30 cm. Na přizpůsobení rozměru nepotřebujete na rozdíl od dlaždic žádnou řezačku, ale vystačíte si s hobby nožíkem, kterým nepotřebnou řadu jednoduše odříznete. Jednotlivé archy se pak upevňují pomocí speciálního lepidla, které je určené přímo na mozaiky. Ovšem pokud jste se rozhodli použít mozaiku na rozsáhlejší plochu, přenechejte její lepení raději profesionálům. Přece jen se většinou skládá z geometrických obrazců, které by na sebe měly precizně navazovat.

Podcenit byste neměli ani spárování, jež rozhoduje o celkovém vyznění mozaiky. Cena mozaiky se odvíjí od použitého materiálu a provedení. Nejvýhodněji pořídíte keramickou, která stojí od 500 Kč/m2. O něco více zaplatíte za skleněnou (od 700 Kč), kolem 2200 Kč dáte za oblázkovou a od 2500 Kč za kamennou.

Foto: Isifa, Profimedia