V rámci novinářské cesty za prameny metaxy jsme měli příležitost nejen ochutnat všechny její druhy, i ten zcela unikátní s přísadou ze sudu číslo 1, ale navíc si také z pravých ingrediencí svoji „metaxu“ namíchat…

Naše putování za hranice všedních dnů (a starostí) do míst, kde vzniká metaxa, začalo na řeckém ostrově Samos, kde právě proběhla sklizeň proslulého muškátového vína. A na vinice mířila i naše první cesta. Jednalo se tedy spíš o mírně horolezecký výstup, protože ty nejzajímavější vinice leží v nadmořské výšce přes 600 metrů. Na horských úbočích vyrůstá réva většinou na úzkých terasách a není výjimkou, že je i 100 let stará. Hroznů rodí v těchto těžkých podmínkách málo, zato je v nich soustředěna velká síla. Při degustaci jsme sladkou oříškově medovou příchuť, kterou zdejším vínům dodává zrání v ořechových sudech, přirovnávali k našim ledovým či slámovým vínům.

České etikety v řeckém muzeu Při návštěvě vinařského muzea na ostrově jsme k našemu milému překvapení našli mnoho starých vinných etiket s českým textem. Velmi nás pobavila například etiketa s názvem Řecký Samos, lahodné aromatické desertní víno řecké s obrázkem Karlova mostu a Hradčan, nad nimiž byl text Slovenské vinné sklepy Bratislava. Zaujalo nás také, že si zdejší vinaři (na ostrově jich je asi 4 tisíce, tedy těch oficiálních, jinak nějakou tu vinici vlastní téměř každá rodina) vzájemně pomáhají a velmi při sobě drží. Použití techniky totiž horský terén téměř vylučuje, takže ruční práce na vinici probíhají stylem: Jednou pomůžu já tobě, podruhé ty mně.

Alchymie růží Slunce na vás svítí z každé sklenky samoského vína a je to právě ono (a tajná směs bylin), co dodává metaxe její unikátní příchuť. Jak a kde vzniká, jsme si mohli na vlastní oči prohlédnout v sídle firmy v Aténách. Procházeli jsme rozlehlými prostory s moderními tanky i starými sudy a v této části sklepení nám Metaxa master Costas Raptis prozradil, z čeho vlastně již téměř 30 let metaxu míchá. Zjistili jsme, že je to hotová alchymie! Vinný destilát nejprve v poměru dle vlastního uvážení smíchá s muškátovým vínem ze Samosu a směs nechá několik let zrát v sudech (a to různě dlouho – podle druhu sudu i chuti vína, které se každý rok samozřejmě urodí trochu jiné). Když usoudí, že nadešel ten správný čas, směsi z vybraných sudů smíchá a následuje asi nejdůležitější část práce – přidat aroma tak, aby měla metaxa přesně takovou chuť, jakou má mít. Směs aroma je tajná, Costas je totiž zároveň botanik a bylinky si jezdí osobně vybírat na řecké ostrovy. Jednu složku ale neutají. Pokud do sídla Metaxy jezdí kamiony růží, je jasné, že do vázy na stole asi nebudou. Důležitou součástí tajného aroma jsou tedy okvětní plátky růží z Peloponésu. Pěstují se v nadmořské výšce 800 metrů a rok se macerují v alkoholu.

Jak jsem vyráběla metaxu… Víc už nám Costas neprozradil, ale pozval nás k dlouhému stolu, kde jsme měli připraveny v baňkách jednotlivé suroviny a sklenku s kontrolním vzorkem. Vyzval nás, abychom si zkusili metaxu namíchat sami. Řeknu vám, byl to zážitek! V odměrném válci jsme pečlivě odměřovali pálenku a víno, z pipety kapali po kapkách aroma a ochutnávali a ochutnávali… A protože to stále nebylo ono, ochutnávala jsem tak poctivě, že jsem vypila i celý kontrolní vzorek. Nakonec jsem měla nádobu se svojí „metaxou“ téměř plnou (a stále s větším procentem vína, než bych měla mít) a ostatní se mi smáli, že míchám metaxu pro regiment. Ale to už jsem se smála také, protože ochutnávání udělalo své a přivodila jsem si roztomilou opičku. Ještě, že byla pracovní!

P. S.: Musím konstatovat, že po tomto zážitku se metaxa stala mým oblíbeným společníkem. Není totiž nad to, když si umíte představit všechnu tu krásu vinic, řeckého slunce, romantiku starobylých sudů a mistrovství člověka, který stojí za chutí každé kapky tohoto výjimečného nápoje.

Foto: Archiv