Oblíbená herečka a moderátorka Tereza Kostková, zdá se, nikdy neztrácí úsměv na tváři. Má za sebou velkou krizi, kterou ovšem s manželem zdárně ustáli. Jak vypadají její obyčejné dny? A co se právě děje v jejím životě?

Trochu jste se stáhla z očí veřejnosti, hlavně z televizní obrazovky… Mám teď volněji, bude to v květnu rok, co jsem si dala pauzu a netočím žádný seriál. Je to hodně znát na celém dni, který by byl jinak prošpikovaný natáčecím plánem. Mám víc času na sebe i na přípravu svých projektů. Takže si načítám materiály, získávám informace, rozhlížím se a pochopitelně jsem také maminka prvňáka, takže je stále co dělat. Pracovně mám spíš divadelní období, do toho točím roční dokument pro Českou televizi o divadelních hercích, který by měl zaznamenat divadelní práci i způsob uvažování v divadelní tvorbě. Ale to mě časově nijak nezaměstnává, tvůrci se přidávají a sbírají materiál. Jednou týdně jezdím zpívat za báječnou Irenou Budweisserovou, to zase kvůli obnovené hudební komedii Miluji Tě, ale… Za sebou mám i natáčení jednoho televizního pořadu na téma muži a ženy, který by měl běžet na podzim. Jak vidite, nenudím se, ale je pravda, že nejsem ani ve velkém presu.

Máme jednu hodinu po poledni, jak tedy zatím vypadal váš den? No tak zrovna dneska si milý čtenář pomyslí, jak bohémský je ten nás život. Ráno jsem s Toníčkem udělala úkol (někdy si ho chce nechat takhle na ráno). Umyla jsem nádobí a uklidila, což normálně dělám večer, ale protože Toník včera dostal lego a stavěli jsme, domácí práci jsem nestihla. Pak jsem ho odvezla do školy a divoce si zařídila auto, protože jsem musela objet tři obrovské zácpy. Ta logistika, jak se jim vyhnout a kudy jet, mě baví. Každé úterý mám ráno pravidelné cvičení ve fitku se Zuzkou Bičíkovou na Power platu. Ona je vynikající i na jógu, takže s ní posilování jednotlivých partií hodně propojuje. No a pak už jsem frčela za Jitkou Čvančarovou na kafe do jednoho našeho oblíbeného podniku v Pařížské ulici, kde jsem seděla až doteď. Takže uznávám – flákala jsem se. (smích) Nicméně, až všichni půjdou z práce domů a budou odpočívat, tak já budu pracovat. Ale mezitím ještě vyzvednu manžela a Toníka a musíme přeci dostavět to lego.

Pozastavím se s dovolením nad setkáním s Jitkou Čvančarovou. Jak vůbec vypadá, když se sejdou dvě herečky? Rozhodně jinak, než jak si někteří lidé obecně takové setkání dvou žen ze "showbyznysu" představují. Určitě se najdou i tací, kteří pochybují, jestli spolu vůbec dvě herečky na kafe jdou, o vztazích v nasem světe koluje taky spousta klišé. I o tom někdy mluvíme. Ale jinak klasika: děti, školy, školky, chlapi. (smích) A taky si obyčejně vzájemně řekneme, jak nám to sluší.

Vám to mimochodem hodně sluší, čím to je? Tak to fakt nevím. Ale jestli je opravdu nutné, abych odpověděla, tak za to asi může jaro. To já skoro levituju! Už proto, že jaro je rok od roku větší vzácností. Loni nepřišlo vůbec, a dlouho to vypadalo, že nebude v podstatě ani léto. Jak říkal můj milý kolega Aleš Háma, když jsme po vlastech českých křizovali hezky zmrzlí s našim představením Frankie & Johnny: „Když nám to léto nezkazí, bude letos dlouhá zima“. Ta varianta čtyř ročních dob je rozhodně lepší, ale ani tak nemám tendence nadávat, když prší, nebo když je venku zima.

Když vy jste rozený optimista… Nesváděla bych všechno na optimismus. On je v tom permanentním – poněkud typicky českém – nadávání i na věci přirozené a nezměnitelné, jako že ráno je ráno a v noci je noc, schovaný spíš stav dotyčného. Pokud je někomu opravdu smutno, že prší nebo je naštvaný, tak je prostě nešťastný a "prší" v něm. Pochopitelně, že kdyby mu bylo dobře, tak počasí (nebo cokoli jiného) tak vyrazné emoce nevzbudí. Je pak asi ale lepší hledat důvod toho stavu. Když se zaseknu u toho, že za to může déšť, tak se moc dál nedostanu.

Pozitivně naladěná Tereza Kostková dokáže pohladit nejen úsměvem, ale i slovem. Pokud právě procházíte ne příliš šťastným obdobím vztahu, přečtěte si rozhovor s herečkou v aktuálním čísle časopisu Glanc, které je právě v prodeji. 

Foto: Lucie Robinson