Inteligentní romány pro inteligentní ženy je edice, k jejíž existenci inspirovala vydavatelku Karin Lednickou americká spisovatelka Tess Stimson.

„Získala si mě svou obrovskou empatií a tím, jak bravurně ovládá umění vyprávět prostřednictvím několika postav,“ říká. Čest jsme měli už s několika jejími knihami, ať to byla „Manželka, která utekla“, „Kdo miluje nejvíc“ či „Co je tvoje, je i moje“.  Knihy Tess Stimson si získaly širokou základnu fanynek, které se těší, čím je autorka zase překvapí.

Jak dlouho takovou novou knihu píše? „Napsání každé knihy mi trvá přibližně jeden rok – od sestavení čtyřstránkové synopse až po finální autorskou korekturu. Obvykle text cizeluji už v průběhu psaní, takže hrubý rukopis vlastně ani nemám. Jakmile mám dopsáno, nechám text tři, čtyři týdny uležet, a pak ho celý ještě jednou projdu a udělám poslední úpravy,“ prozrazuje na sebe Tess.

Její nejnovější knihou je titul s prazvláštním názvem, jmenuje se Hra na lež. Vypráví příběh dvou žen, jejichž dcery byly v porodnici prohozeny. Něco takového se, bohužel stává i v reálu, v tomto případě se na to přišlo až po dlouhých patnácti letech…  Jednou z hlavních hrdinek je Harriet Lockwoodová, která vždy věděla, že své dceři Florence nerozumí. A pak jednoho dne Harriet zjistí, proč to tak je: dívka, kterou patnáct let vychovávala, není její biologická dcera. Zoey Sandsová je pravým opakem energické Harriet. Ve svém chaotickém životě plném nejistot má jediný pevný bod: dceru Nell. A teď na jejím prahu stojí nějaká cizí ženská a tvrdí, že Nell není její? To přece nemůže být pravda! Ukáže se, že to je pravda. Ale co teď s ní?

Sama autorka knihu definuje stručnou lakonickou větou: „Kdo je tvoje dítě?“ Na otázku, proč si vybrala právě tohle téma, odpovídá: „Vždy mě fascinovalo téma, nakolik se v osobnosti dětí projevuje genetický základ a kolik se toho dá ovlivnit samotnou výchovou. Vím také, že celá řada matek – ač to nepřizná – preferuje jedno ze svých dětí, a trápí se kvůli tomu obrovskými výčitkami. Románem Hra na lež jsem obě tato témata chtěla posunout ještě o krok dál.“

Foto: Archiv