Sedmadvacetiletý zpěvák letos získal Českého slavíka a jeho hvězda na tuzemském hudebním nebi září stále víc. Tomáši Klusovi však sláva rozhodně hlavu nezamotala. 

Vidíš nějakou změnu ve svém životě poté, co jsi vyhrál Českého slavíka? Slavík mě určitě dostal více do širšího povědomí lidí, ale na návštěvnosti našich koncertů se nijak zvlášť neprojevil. Spíš jsem zaznamenal z různých stran jistou nevraživost vůči mně. Což je asi normální jev.

Jak se vyrovnáváš s popularitou? Vnitřně mě tohle všechno vlastně obohacuje. Protože jsem se začal zabývat tím, jak se vypořádat s negací od někoho, kdo mě nezná a já neznám jeho. A došel k tomu, že je to skvělé.

Skvělé? To se mi nezdá… Jak se píše v knize Čtyři dohody: Neber si nic osobně, protože všechno, co k tobě vysílají druzí, se k nim záhy vrátí. Takže je to čistě problém těch útočníků, ne můj. Díky tomuto poznání se mi žije o dost šťastněji.

To jsi asi jeden z tisíce… V momentě, kdy se stáváš veřejným majetkem, pak podléháš subjektivnímu vnímání jednotlivých lidí - ať chceš nebo ne. Jsem od začátku smířen s tím, že mě nebudou všichni vnímat pozitivně. Nikomu nic nezazlívám, jen se občas pozastavím nad tím, kam zajde drzost a vynalézavost některých lidí v tomto ohledu. Vědí na kterou strunu brnknout tak, aby mě to co nejvíc zabolelo.

Chcete se dozvědět víc o Tomášově životě – jak vnímá sám sebe coby muzikanta, jak se připravuje na příchod prvního potomka a proč si myslí, že mediální humbuk kolem jeho osoby je nezasloužený? Kupte si aktuální číslo časopisu Glanc se Sašou Rašilovem a Vandou Hybnerovou na obálce, které je právě v prodeji. 

Foto: Soukromý archiv Tomáše Kluse