Vždycky, když bylo září a začínala škola, brala jsem to jako nový začátek. Jako by s novým penálem měly přijít fascinující dobrodružství, neskutečné vášně a příjemně vzrušující novinky. Když jsem byla v pubertě, čas září dostal jasný program. V září jsem byla po létě krásnější, zralejší, a proto víc k nakousnutí a plamenně jsem se rozhlížela, kdo si všimne mé zářivosti. Dnes mám skoro jasno v tom, že vždycky si jí někdo všiml, tehdy – mezi třinácti a dvaceti – jsem si myslela, že má dokonalost byla ignorována.
Dnes jsem si vybrala z vašich otázek čtyři, které považuji za zásadní a vy se na mne nezlobte, když vám na ně jen krátce odpovím. To proto, že je září, že je čas začít znovu, a že je proto nutné stručně si ujasnit priority věcí.
Nevíte, co vám chci říct? Nechápete, zda mluvím o tom, že je třeba si právě na podzim začít nějaký milostný románek anebo se přihlásit k psychoanalytikovi, který by vám poradil, co má cenu a co ne?!
Obojí je pravda!
Milá Vlaďko, co je pro mne nejdůležitější? Rodina!
Milá Jano, kdy jsem naposled plakala? Před chvílí.
Milá Pavlo, nejhorší zážitek v poslední době? Když mi došlo, že už se kácí v mém lese. Že mě čeká víc ztrát než nálezů… Že si pořídím posledního psa, předposlední auto a předpředpředposledního milence…
Milá Eleno, co mi udělalo radost? Že můj skoro třináctiletý labrador dokázal mrštně vyskočit do kufru našeho auta!
A jakou veselou radu mám do nového školního roku?
Tuhle: Uč se s velkou pílí užít každou hezkou chvíli! Foto: Archiv