více >>

Dostala jsem nabídku, abych se účastnila kurzu, v kterém mne kouč naučí, jak najít své já, abych mohla smysluplněji žít. Ze zvědavosti a částečně i ze zoufalství jsem se s koučem seznámila a nechala se poučit.

Kurz trval čtyři a půl hodiny a dozvěděla jsem se, že nejdůležitější je stanovit si prioritu věcí. Tak jsem se rozhodla ji stanovit. Jsem z toho ale dost vykolejená, jde totiž o to, že má máma je nemocná. Má asi docela obyčejný zánět průdušek, ale je jí neobyčejných 94 let. Z toho důvodu má tedy nedostatek červených krvinek, špatnou funkci ledvin, ochablé svalstvo, zánět žaludku, něco nepatřičného v plicích a zničené klouby.

Z toho důvodu je její tělesná teplota nad 37, 5 stupňů Celsia alarmující a z toho důvodu jsem celá pryč z toho, že by toho mohlo být na její slabé srdce už příliš.

Myslím si, že maminka je v ohrožení života. A že je tedy prioritou mého života, abych byla pořád u ní, jenže…Má dcera má zánět dutin, je jí špatně, vnuk má zánět středního ucha a už měsíc se trápí alergií a kašlem. Prioritou přece je, aby byli zdraví, a abych jim mohla dopřát péči a čas.

No… právě jsem dobrala antibiotika, není mi do skoku. Lékař řekl, že prioritou je, abych se udržela při životě, a mohla jsem sama ve zdraví ošetřovat svou mámu i dceru.

Kouči můj drahý (doslova), co mám dělat, když mám takhle nastavené priority?

Cože?!

Že si mám dát láhev šampaňského, pak si hned lehnout do postele, vrazit si špunty do uší a spát nepřetržitě aspoň osm hodin?!

Tak jo! Hned teď to udělám! Protože Bůh a Kouč mají vždycky pravdu!

Ať jsou vaše priority jakékoli, tak si se mnou taky dejte šampáňo a ať se vám pak zdají hříšné sny!

S prioritou nebo bez bez, ale vždycky dawn (s glancem)!