Veronika Žilková vychovala šest dětí, pět porodila a se čtyrmi se občas potkává u oběda. Mnoho žen vlastně štve dojmem, že všechno zvládá levou zadní a zkloubit velkou rodinu s kariéru populární herečky tak pro ni není žádný problém. Čekali jsme, že od ní dostaneme recept na to, jak být také „paní dokonalá“. Jenže ono je to jinak.

„Dnes už vím, že jsem prožila život „na trojku“. Myslela jsme si, že můžu být v jeden moment dobrou dcerou svým rodičů, dobrou matkou svým dětem,dobrou snachou své tchyni, dobrou kolegyní v práci, dobrou manželkou, milenkou i kuchařkou,“ říká Veronika, která nejenže tohle všechno chtěla, ale také pro to něco, a nebylo toho málo, dělala.

„Stavěla jsem dům, hrála v divadle, vyráběla na karneval masku Terminatora, skládala uhlí rodičům, smažila hromady řízků, šetřila peníze, v tramvaji jsem se učila role, psala s dětmi úkoly, platila složenky, odklízela sníh, trávila víkendy s tchyní, milovala se na pokraji usnutí z vyčerpání, věšela prádlo s baterkou, točila filmy, pekla v pět ráno rohlíky ke snídani, jezdila na dovolenou (kam chtěl on), barvila si vlasy zubním, jedla, co na mě zbylo…“

Ve svých třiapadesáti letech má ovšem pocit, že vlastně neví, proč takhle žila. „Miluji svoji rodinu, ale kariéra a rodina se nedají dohromady dělat „na jedničku“. Maximálně „dobře“ a to je „na trojku“… Takže nic moc. Nesnažte se stihnout vše, protože se vám může stát, že svůj život prožijete napůl: napůl doma, napůl v práci a nikde naplno.“

Foto: Herminapress