více >>

Ano, v našem týmu mají své místo i Glancovní muži. Vladan, který se narodil ve znamení Raka, mě vždy překvapí svým téměř až zenovým klidem.

„Asi to bude můj povahový rys, ale možná k tomu přispělo i moje dětství. Trávil jsem hodně času u babičky na samotě a když se tam něco rozbilo, museli jsme najít způsob, jak si s tím poradit, vztekáním se nikdy nic nevyřešilo.‟ Trpělivosti naučila Vladana jeho sestra, která se narodila jako neslyšící. „Když jsme se společně dívali na film, jako starší bratr jsem jí vždy vysvětloval, co kdo říká.‟

V šesti letech se Vladan zamiloval do cirkusu. „Chtěl jsem cestovat s cirkusem, ale akrobacie mě nelákala. Pak mě napadlo, že bych mohl být umývačem slonů.‟ Život ho ale nakonec zavedl úplně jinam. V pubertě díky svému kamarádovi objevil kouzlo fotografie a rozhodl se jít studovat optiku. „Na střední škole se mi do rukou dostala zajímavá kniha z roku 1914, byla vázaná v kůži a popisovala tajemný svět čoček a dalekohledů. Úplně mě uchvátila, a tak jsem se rozhodl tento obor studovat na vysoké škole. V Olomouci jsem pak strávil pět nejkrásnějších let svého života. Chtěl jsem si otevřít svůj vlastní studentský bar, děkanka mi namísto něj nabídla k provozu zařízenou hospodu. Dařilo se mi, a tak jsem během studií podnikal v gastronomii. Možná se k tomu jednou vrátím.‟

Po škole se Vladan místo vojny rozhodl jít na civilku a protože ho stále lákala fotografie, zkusil štěstí na FAMU. Zadařilo se. „Nastoupil jsem tam jako „civilkář“, člověk pro všechno. Stále častěji však za mnou chodili studenti a chtěli ode mě vysvětlit věci, kterým nerozuměli. Nakonec jsem požádal vedoucího katedry, jestli bych nemohl udělat hromadnou přednášku. Když skončila, přišel za mnou a řekl mi, že mě po civilce zaměstná jako lektora. A od té doby tam externě učím, už je to patnáct let…‟

Pozice profesora není bohužel placená tak, aby stačila pro otce od rodiny, a tak se Vladan vrhl na dráhu fotografa a následně obrazového redaktora. „Pracoval jsem v novinách a byla to tvrdá škola. Ten stres a shon byl velmi vyčerpávající. Prošel jsem následně čtyřmi časopisy, poslední dva vedla Halina Pawlowská.‟ Když pak vznikl časopis Glanc, Vladan nastoupil jako obrazový redaktor a zůstal až dodnes. „Mám svou práci rád, když je třeba, funguji i jako fotograf. Někdy jsou lepší dny, někdy horší, ale jedno vím jistě: určitě to není menší zábava než mýt slony!‟

Foto: Lenka Hatašová