Kytarový virtuos Lubomír Brabec právě oslavil šedesáté narozeniny a život, do kterého patří vedle hudby také sport a adrenalin, rozhodně měnit nehodlá. Jak se žije se sportovním nadšencem a skvělým muzikantem jeho o třináct let mladší partnerce Ivance Urválkové?

Příští rok to bude deset let, co se Ivanka s Lubomírem seznámila. Žít spolu začali v podstatě hned. „Přinesl si ke mně kufry s tím, že ho doma vyhodili a že u mě potřebuje bydlet. A už to tak zůstalo,“ směje se. Jejich vztah nezevšedněl a ani se o to nemuseli bůhvíjak snažit. „Je to přirozené. Jsme stále naladěni na jednu strunu, táhne nás to k sobě, chybíme si. Zdá se mi, že čím déle jsme spolu, tím blíž k sobě máme. Až si říkám, že je to divné, ale v našem vztahu je pořád jiskra. Nedávno mne velmi potěšilo, když jsem přijela autobusem na chalupu do Čepic a on mi přišel naproti s deštníkem. Po devíti letech to člověk ocení, to bylo vážně moc hezké,“ vzpomíná Ivanka.

Lubomír na druhou stranu jistě oceňuje, že jeho drahá polovička fandí jeho zálibě v adrenalinových sportech a dokonce s ním některé provozuje. Nic jiného jí prý nezbývá. Občas ale sama sobě nadává, to když se nechá přemluvit k nějakému bláznivému nápadu. „Jsou chvíle, kdy si řeknu, proč jsem tak blbá a zase jsem mu na to skočila. Třeba když jsme jezdili na motorovém člunu na rozvodněné Otavě. Člověk tomu prostě musí být nakloněný a já mám sport ráda. Do pětatřiceti jsem dělala aktivně gymnastiku. Pak už jsem to začala flákat,“ líčí.

A jaké neduhy na šedesátiletém Lubomírovi jeho partnerka pozoruje? „Neustále se opakuje. Prostě mám pocit, že čím je starší, tím mi každou věc říká častěji. Možná je to spojené i s tím, že je důslednější. Bohužel jak mám pocit, že už jsem to slyšela, vypouštím a nedej bože, že do té informace vloží nějakou novou, to jsem ztracená,“ uzavírá Urválková.

Foto: Herminapress